vjrott.com/cz/clanky/050603hn.html

3.6.2005 – vyšlo lehce zkráceno v HN [1]

My Švýcaři se Evropě občas nestačíme divit

Svobodní Evropané – nezůstávejte stranou svých věcí!

Vladimír Rott

Doma v Curychu mi leží na stole několik obálek. Jedna z nich, větší a tlustší, už pár týdnů. Jako obvykle se chystá několik referend, takže jsem s hlasovacími lístky a zpáteční obálkou dostal informace a argumenty zastánců i protivníků.

Tak budeme schvalovat naše věci například v městě Curychu: 110 milionů franků pro nový stadion "Letzigrund" a dalších 11,3 milionů pro úpravy, aby stadion odpovídal požadavkům evropského fotbalového šampionátu 2008. Také rozhodneme, jestli převedeme zdejší Organizaci pro azyl, která se stará o uprchlíky všech barev, do formy veřejnoprávní instituce města Curychu.

Pak tu máme několik kantonálních referend. Třeba o školském zákonu, jehož první verzi nedávno většina občanů odmítla jako "příliš divokou". Rozhodneme také o návrhu lidové iniciativy "Krajina", která chce vyhlásit více státem (kantonem Curych a spolkem) chráněných území.

A konečně federální, spolkové věci. Například bilaterální smlouva Švýcarska s Evropskou unií – hlasujeme o tom, jestli chceme otevřené hranice a přesunout rozhodování zčásti do Bruselu. Nebo zákon o partnerství, zejména osob stejného pohlaví, kteří si chtějí svůj vztah zaregistrovat na úřadu. [2]

Tak vypadá každodenní Švýcarsko. A jen se divíme, proč ostatní naši evropští spoluobčané žijí pořád ve středověku (osvíceném, ale středověku) a proč jsou narozdíl od nás zbaveni přirozené účasti na svých věcech.

Jak hlasujeme o ústavě

V počátcích mého svobodného občanství ve Švýcarsku, mé druhé vlasti v Evropě, jsem začal hlasovat jak je zvykem, tak třikrát čtyřikrát za rok.

O našich věcech, tedy politice, a tak i tématech referend debatujeme v rodinách, ve veřejných diskusích a samozřejmě v médiích. Hlasujeme poštou nebo u urny, využití internetu nebo SMS se připravuje. Výsledky jsou pro naše reprezentanty závazné.

Měníme i své ústavy, kantonální i spolkovou: jednou pečlivou "záplatou" za druhou se mění v sešívanou skládanku, pestrou a stále živou. Čas od času se naši vzdělanější spoluobčané, politici a právníci, chtějí vracet k ideálu ústavy čisté, jasné a přehledné.

Nedávno se dočkala takového přepracování federální ústava (podruhé od roku 1848), o něco později i curyšská. Aby zase byly elegantní a hladce se četly. Práce a úpravy byly veřejně diskutovány. Samozřejmě jsme my, občané, mohli přidávat své nápady, nebo ubírat nápady jiných, i těch vzdělanějších, a nakonec jsme měli poslední slovo – výsledné texty samozřejmě podléhaly schválení v povinném referendu.

A my občané tyto elegantní ústavy zase, samozřejmě, měníme, aby byly věcí živou, pestrou. A tak budou činit naše děti, a jejich děti, a tak dál, jak život běží.

Také bychom řekli NE

Proto se divíme, proč návrh evropské ústavy přenechali svobodní Evropané jen malé hrstce kolem pana Giscarda d'Estainga. A proč se zástupci občanů v Konventu nechali tak lehce odstrčit a kromě občasných planých řečí jen pasivně přihlíželi.

Ale už se nedivíme, že ten výsledek občané odmítli jak ve Francii (tam závazně jak se patří), tak v Holandsku (tam nezávazně, jak je v ještě ne zcela vyvinutých demokraciích zvykem). Vždyť my bychom něco takového také odmítli. Proč? Zaprvé je evropská ústava "balík" těch nejrůznějších, dokonce protichůdných věcí a my jsme zvyklí rozhodovat o každé věci zvlášť. Zadruhé je nedemokratická, a cokoliv se příčí demokracii, nemáme vůbec rádi. A zatřetí je místy velmi odfláknutá a to my pečliví Švýcaři také nemáme rádi. naši zástupci by si nám ani netroufli něco takového předložit.

Po několik generací máme svůj "konvent občanů", máme své iniciativy, svá referenda, a jsme suverénem našich věcí – a samozřejmě suverénem i našich ústav. A tak si ty naše věci, i ty naše ústavy přizpůsobujeme tomu, co pro svou společnou práci na svých společných věcech potřebujeme. A tak budou činit naše děti, a jejich děti, a tak dál, jak život běží.

Nešli jsme ani do války

O Švýcarsku se – neprávem – říká, že bývá často stranou. Ne, nebývá, je jednou z vysoce integrovaných a integrujících zemí. Ale my občané si pečlivě vybíráme, s kým, do čeho, kdy a proč jdeme. Tak jsme nešli ani do první ani do druhé světové války, něco takového bychom totiž museli schválit v referendech, jak jsem se k mému úžasu nedávno dověděl.

Naštěstí jsou doby válek, alespoň v Evropě, zdá se, za námi. Ve většině její západní části od poloviny minulého století, za námi Švýcary od poloviny století předminulého. Tak jsme se o století dřív mohli zabývat tím, jak se podílet na svých věcech.

Naši evropští spoluobčané mají tuto možnost teprve odnedávna, ale mají ji. Takže svobodní Evropané – nezůstávejte stranou svých věcí!

Autor je ekonom, žije v Curychu


[1] vyšlo také lehce zkráceno v HN: Vladimír Rott: My Švýcaři se Evropě občas nestačíme divit, spolu s českým pohledem Daniela Kroupy a Zbyňka Petráčka: Referendum: Svátek demokracie, nebo brzda změn? – Čtěte názory k lidovému hlasování

[2] podrobnosti k uvedeným, tehdy právě aktuálním hlasováním zde: O čem právě hlasuji/eme... (vyšly také na BL: blisty.cz/art/23596.html, byť s poněkud nezvládnutou typografií :-)