Švýcarsko – Státní zřízení / politika

Politika je společnou věcí občanů

Vladimír Rott, Curych/Praha
(autor souhlasí s publikací částí následujících textů v české wikipedii)

Švýcarsko je konfederací 23 suverénních států, kantonů (3 z nich jsou složeny z půlkantonů). Každý kanton má vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet a – jako suverénní stát, samozřejmě i – ústavu.

Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní).

Občané, lid, jsou suverénem, jim podléhají s konečnou platností všechna rozhodování:
  • o zákonech a ústavách (legislativa)
  • o věcných záležitostech (exekutiva)
V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.

Na spolkové úrovní je jim podřízen dvoukomorový Spolkový parlament, který tvoří Rada států (46 členů, volených v jednotlivých kantonech a půlkantonech, 2 reprezentanti za každý kanton) a Národní rada (200 členů, proporční počet podle počtu obyvatel každého z kantonů). Členové parlamentu jsou voleni na 4 roky.

Tyto komory volí nejvyšší výkonný orgán – sedmičlenou Federální radu. Funkční období jejich členů – ministrů – jsou 4 roky. Presidentem konfederace se každoročně stává jeden z nich, formálně potvrzovaný Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí v jednu).

K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové – patří:
  • referendum, jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná
    • referendum povinné, v důležitých záležitostech
    • referendum fakultativní, vyvolané iniciativou, ve všech otázkách ostatních
  • iniciativa, pro reprezentanty závazná
všichni obyvatelé maji právo:
  • petice, které je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století
mimo dnes, ve většině zemí běžného, práva volebního:
  • "aktivního" – volit
  • a "pasivního" – být kandidován a zvolen
a ve Švýcarsku mnohem častěji – tak každé dva měsíce – vykonávané:
  • právo hlasovat [1].
Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích bežná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost ("společenská objednávka"), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.

K federálnímu systému nerozlučně patří subsidiarita. Tedy zásada, že co je možné vyřídit na té nejzákladnější (jinde zvané "nejnižší") úrovni uspořádání státu patří k ní. A tuto úroveň tvoří obce, a jejich spolupráce v sítích, která se v poslední době rozšiřuje i na komplexnější záležitosti, které do nedávna byly věcí kantonů nebo spolku [2].
Teprve to, co má smysl, co jde kvalitativně lépe vyřizovat na úrovni kantonální, nebo spolkové, patří tam.

Demokratisace Evropy

O přednostech vyspělé demokracie – její efektivnosti, dobrého základu pro ekonomiku ale i základu spokojenosti občanů – o příkladu a zkušenostech Švýcarska, se začalo v západní části Evropy diskutovat v letech osmdesátých minulého století. Nejprve v akademických a politických kruzích. Někde se už věc "více demokracie" stala záležitostí občanů, kteří ji i začali prosazovat, například v Bavorsku a pak i v dalších zemích spolkového Německa [3].

V současné době probíhá diskuze občanů, politiků a akademiků o "více demokracie" na úrovni EU s představiteli Komise a Parlamentu [4].
 

Poznámky a odkazy

[1] Rovnoprávnost žen – klasický případ konservativního postoje: Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. (Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let., v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby.) – vice například (v němčině): de.wikipedia.org

[2] Něco více například na (v němčině): Zweckgemeinde.

[3] Více (v němčině): Infocenter Mehr Demokratie, přehled v angličtině: More Democracy.

[4] Více (v angličtině, případně i jiných řečech): European referendum campaign, European citizens' initiative, články v EUobserver.

Podívejte se také na