vjrott.com/cz/clanky/131027.html (tato stránka)

27.10.13

"Žádný problém nemůže být vyřešen myšlením, které jej způsobilo."
("No problem can be solved by the thinking that created it.")

Vznikajicí demokracie

Jeden ze zásadních problémů – moc v rukou jedinců, privilegovaných skupin, v podstatě nijak kontrolovaných

Další z našich "voleb-nevoleb" – a naše očekávání s nimi opět spojená

Vladimír Rott

(rozšířený závěr glosy "Necelá tři procenta rozhodla 'první přímou prezidentskou' – a kde je zásadní problém", 4.2./25.10.13, vjrott.com/cz/clanky/130204.html)

Jedním ze zásadních, a typických, problémů ještě nevyvinuté demokracie, jakou je i ta v ČR, je moc námi, občany svěřená – např. ve volbách – či námi přenechaná, neboť "mimo naše sféry" – té či oné, jedné, osobě, nebo té či oné skupině mocných.

Začneme-li naším, i u nás obvyklým hierarchickým pohledem – tak jde např. o moc prezidenta. Jakkoliv není formálně až tak velká – ve srovnání s prezidenty, či jinými jedinci, někde neomezeně vládnoucími – tak je v každém případě pozůstatkem monarchie. Stejně jako moc jedinců dalších – např. premiéra, ministrů, apod. po žebříčkách hierarchií moci dolů.

Jde i o moc dalších skupin mocných. Např. moc kmotrů a jejich rodin, ať menších, jako např. náš/naši babiš/ovi, a další tací, mající chuť přímo tahat za provázky politických stran – a "politiky".

Nebo o moc těch tak mocných, že nechají za ty nitky tahat – jako např. bakala/ovi, dospiva/ovi, kellner/ovi, komárek/ovi, tykač/ovi (představitelé naší "pětky nejmocnějších rodin", podle Erika Besta, jednoho z lidí s rovnou páteří). Ale oni to vlastně ani zapotřebí nemají, jak jsou "za vodou" – díky naší nevědomosti a nečinnosti, nebo neúčinné činnosti, neboť většina nás "akceptuje" to, že ve sférách jako jsou ty jejich "jsme mimo".

V našem politickém systému, v naší státní správě, v našich politických stranách – stejně jako v řadě nám podobných společností – je, systémově,(1) dokořán otevřena brána ovliňování mocného jedince, či mocných skupin – u nichž se, systémově, sdružuje moc. V podstatě nijak kontrolovaná. A tím je dokořán otevřena brána zneužívání moci a korupci. V takovém systému je v podstatě jedno, jak se ten jedinec, ta která skupina, jmenuje.

A tak naše "politika" je, a stále ještě zůstává – díky "bezmocnému" "přihlížení" většiny z nás – přerozdělováním prebend a přerozkrádáním rozkradeného.

Ani tyto volby nic dobrého nepřinesou, neboť, v "daných" mantinelech, nemohou přinést.

V takovém systému není jedno, že považujeme jeho pravidla, překážky a hranice za daná a dané. V tomto ohledu mě překvapují, znovu a znovu – jako např. i u právě proběhlých voleb – lidé jako Boris Cvek (blisty.cz/art/70701.html), jinak fundovaný a angažovaný vědec.(2)

Myslím, že je na čase, podívat na to, odkud jsme ta pravidla, ty překážky a hranice převzali, také podívat se na to proč, kdy a v čím zájmu vznikla a vznikly.

Věci musíme začit měnit od jejich podstaty, abychom se dostali k lepšímu běhu věcí, ke skutečné demokracii, k "uspořádání státu, v kterém... společenství všech plnoprávných občanů (samozřejmě včetně nezávislých a kvalifikovaných odborníků a nezávislých a kvalifikovaných volených zástupců) – a ne (pouze) jedinec nebo (malá) skupina či některé skupiny mocných – vykonává správu věcí společných, veřejných, včetně vládnutí – neboli suverenitu." (3)

Je dobře možné, že se tomu, jak společně věci účinně měnit k lepšímu, musíme napřed naučit. A proč ne? Začít můžeme kdykoliv, třeba dnes.



  (1)  teoretici – v tomto případě politologové, sociologové – mluví o systémovosti, když systém – v tomto případě systém politický – podporuje či vyvolává ty či ony procesy, to či ono chování.
 
(2) 

poznámka (nejen) Borisovi:

Souhlasím s Tvou kritikou (blisty.cz/art/70701.html). Ale protestuji proti nabízenému "řešení" – tedy slovům, a pohledu z "ohrádky do ohrádky" "daného" systému, převzetí "laciných pouček" (od koho? proč a kdy, jak vznikly? kdo je, kdy, kde a proč zavedl?). A setrvávání v něm, v nich.

Asi něco jako kdyby ses snažil pokročit v přírodních vědách na základě post-/alchymie, nebo hledal podporu farmaceutického businessu pro Tvé hledání – vysoce fundované a, což je neméně důležité, vysoce etické – a uplatnění Tvých kvalifikovaných, vědeckých poznatků.

Určitě znáš proslulý výrok připisovaný Einsteinovi – "No problem can be solved by the thinking that created it." (4)

Zdraví, VR
 

(3)  z úvodu článku "Demokracie" z cyklu "Demokracie v praxi Švýcarska – základní prvky, procesy, souvislosti – přehled, praxe, dějinný vývoj" na: spojeni.org/d-ch-cs
 
(4)  pro pořádek citát z en.wikiquote.org/wiki/Albert_Einstein

"A new type of thinking is essential if mankind is to survive and move toward higher levels."

  • From "Atomic Education Urged by Einstein", New York Times (25 May 1946), and later quoted in the article "The Real Problem is in the Hearts of Man" by Michael Amrine, from the New York Times Magazine (23 June 1946). A slightly modified version of the 23 June article was reprinted in Einstein on Peace by Otto Nathan and Heinz Norden (1960), and it was also reprinted in Einstein on Politics by David E. Rowe and Robert Schulmann (2007), p. 383.
     
  • In The New Quotable Einstein (2005), editor Alice Calaprice suggests that two quotes attributed to Einstein which she could not find sources for, "The significant problems we face cannot be solved at the same level of thinking we were at when we created them" and "The world we have created today as a result of our thinking thus far has problems which cannot be solved by thinking the way we thought when we created them," may both be paraphrases of the 1946 quote above. A similar unsourced variant is "The world we have created is a product of our thinking; it cannot be changed without changing our thinking."
     
  • In the 23 June article Einstein expanded somewhat on the original quote from the 25 May article:
    Many persons have inquired concerning a recent message of mine that "a new type of thinking is essential if mankind is to survive and move to higher levels."
    Often in evolutionary processes a species must adapt to new conditions in order to survive. Today the atomic bomb has altered profoundly the nature of the world as we knew it, and the human race consequently finds itself in a new habitat to which it must adapt its thinking.
    In the light of new knowledge, a world authority and an eventual world state are not just desirable in the name of brotherhood, they arenecessary for survival. In previous ages a nation's life and culture could be protected to some extent by the growth of armies in national competition. Today we must abandon competition and secure cooperation. This must be the central fact in all our considerations of international affairs; otherwise we face certain disaster. Past thinking and methods did not prevent world wars. Future thinking must prevent wars.



seznam článků »