vjrott.com/cz/clanky/130204.html (tato stránka)4.2./25.10.13Necelá tři procenta rozhodla "první přímou prezidentskou" – a kde je zásadní problém
Vladimír Rott
- vítěz finále dostal necelou 1/3 ze všech možných hlasů, poražený něco přes 1/4
- přímo volily 3/5 a "nepřímo" 2/5 voličů
- finále naší "první přímé prezidentské" rozhodla necelá 3% voličů
- ne přílišné rozdíly v názoru voličů na daný výběr
- zásadní problém je ale jinde – moc v rukou jedinců, mocných skupin
- nemusíme bezmocně přihlížet – naučme se účinně jednat
Jak víme, tak volební účast byla 3/5 (59,11%) voličů, a tudíž se o účast ve finále voleb nezajímaly jich zbývající 2/5. A jak se lehce můžeme dopočítat, tak ve finále necelá 1/3 (přesněji 32,39%) voličů volila Miloše Zemana a něco přes 1/4 (26,71%) Karla Schwarzenberga. (1)
Přičemž ty nevolící 2/5 nechaly ony volící 3/5 volit za sebe – a sice, jak to teoretici nazývají, "nepřímo", "v zastoupení". Což popisuje to, že rozhodnou ti co volí a že ti co tak nečiní své hlasy prostě nechávají ležet – ať už s klidem a/nebo s pobavením, nebo v rezignaci.
Zajímavé je, dopočítat se dále i k závěru, že finále rozhodla necelá 3% všech voličů, jak přímo tak "nepřímo" volících – 32,39% minus 26,71% děleno 2 = 2,84%. Necelá 3%, která by mohla, pokud by hlasy byly odevzdány ve prospěch poraženého finalisty, lehce posunout jazýčkem na vážkách 50:50 – aka "fifty fifty".
Tak se, ostatně, děje v mnoha volbách, po celém světě. Někde ale i v hlasováních. Takové výsledky, očividně, ukazují na ne přílišné rozdíly v názoru voličů na daný výběr. Nebo, v hlasováních (referendech), na ne přílišné rozdíly v řešeních, předložených občanům s hlasovacím právem.(2)
Jedním ze zásadních, a typických, problémů ještě nevyvinuté demokracie, jakou je i ta v ČR, je ale moc svěřená jedné osobě – v tomto případě moc prezidenta. Jakkoliv – ve srovnání s prezidenty, či jakýmikoliv jedinci, neomezeně vládnoucími – formálně ne až tak velká, je v každém případě pozůstatkem monarchie. Stejně tako jako moc jedinců dalších – jako např. premiéra, ministrů, apod. hierarchií moci dolů.
U nás – stejně jako v řadě nám podobných zemí, společností – je, systémově,(3) dokořán otevřena brána ovliňování jak mocných osob, tak i mocných skupin – u nichž se, systémově, sdružuje moc. A tím je dokořán otevřena brána zneužívání moci a korupci. V takovém systému je v podstatě jedno, jak se ten jedinec, ta která skupina, jmenuje.
Tak ta naše "politika" je, a stále ještě zůstává – díky "bezmocnému" "přihlížení" většiny z nás – přerozdělováním prebend a přerozkrádáním rozkradeného.
Ale nemusíme bezmocně přihlížet. Můžeme se, třeba dnes, začit učit "jak na to" – jak se na společných věcech účinně dávat dohromady.
A tak začít budovat náš společný stát, demokracii, která "je takové uspořádání státu, v kterém lid... tedy společenství všech plnoprávných občanů (samozřejmě včetně nezávislých a kvalifikovaných odborníků a nezávislých a kvalifikovaných volených zástupců) – a ne (pouze) jedinec nebo (malá) skupina či některé skupiny mocných – vykonává správu věcí společných, veřejných, včetně vládnutí – neboli suverenitu..." (4)
(1) vítězný finalista dostal 54,80% x 59,11% = 32,39% možných hlasů, poražený 49,19% x 59,11% = 26,71% (odevzdané hlasy x volební účast = z možných hlasů odevzdáno kandidátovi).
(2) jedno z politických práv, které u nás, jako mnohde jinde, na celostátní úrovni ještě nemáme, a na lokální zatím ne tak moc – viz též: "politická práva", "politická práva Švýcarska"
(3) teoretici – v našem případě politologové, sociologové – mluví o systémovosti, když systém – v našem případě systém politický – podporuje či vyvolává ty či ony procesy, to či ono chování
(4) z úvodu článku "Demokracie" z cyklu "Demokracie v praxi Švýcarska – základní prvky, procesy, souvislosti – přehled, praxe, dějinný vývoj" na: spojeni.org/d-ch-cs
seznam článků »