vjrott.com/cz/clanky/131028.html (tato stránka)28.10./13.11.13
Advocatus diaboli
Britské listy bojují za další úřad, a prebendy státní propagandy – místo aby pracovaly na tom, jak se stát Českými a Moravskými listy
Tiskové prohlášení ďáblova advokáta u příležitosti výročí 28. října, 17. listopadu a dalších výročí
Jan Čulík, šéfredaktor a zakladatel Britských listů bojuje za další úřad. Od jara na svých stránkách, nyní i na Facebooku, jak oznamuje v podzimním pokračování na jaře zahájené ofenzívy.1) Lépe by bylo, kdyby se pustil do pořádné prace, aby se jeho listy konečně staly Českými a Moravskými listy.
Zdá se, že autor ofenzívy za státní propagandu si nedovede představit, že jméno ČR / Čech a Moravy může ve světě proslavit jen a pouze tvořivost a činnost lidí těchto zemí. Kteří kdysi po řadu generací na našem území pilně tvořili a pracovali – a ani ve snu je přitom nenapadlo, že by je kdy někdo etnicky čistil až vyčistil, vyháněl či dokonce hromadně vraždil, a do ohrádky té či oné totality uzavřel. Ve jménu té či oné ideologie.
Poznámka k uzavřenosti, zaslepenosti, mýtům
Zaslepeni naším uzavřením jsme si příliš dlouho nevšímali mnohého, co jiní viděli. Dlouho jsme si – i díky naší tradici pocitů malosti a nemohoucnosti – nevšímali ani toho, že se ta poslední, již značně ztrouchnivělá, naše ohrádka sesypává. Všimli jsme si toho až se sesypala, jako jedni z posledních v polovině listopadu před čtyřiadvaceti lety. U této příležitosti – konce rozpadu jedné z forem "tisíciletých" říší, té s kořeny v caristickém despotismu – vznikl další mýtos o jakési "naší" další "revoluci". A na povrch povědomí naší společnosti vypluly i mýty další. Jako – v rámci mýtů o naší vyjímečnosti – o demokratické ČSR, demokratickém TGM (demokratické, demokratický pouze ve srovnáním s horším – a i před tímto srovnání zavíráme oči a uši, tehdy jako dnes, jak i mnozí autoři BL píší). A na ně se navázaly mýty a – především – touhy další.
Poznámka k symbolu naší nemohoucnosti
"Česko"... jméno, které, zdá se, vzniklo ustřižením "-Slovenska" po definitivním rozdělení hegemonické ČS(xy)R (Václavem K. a Vladimírem M., kteří se tak snažili zajistit si své sféry vlivu). Škoda, že doposud nikdo nepřeložil dobře znějící jméno "Tschechien", které Čechy a Morava dostaly společně v 60. letech předminulého století, jméno tak dobře a příjemně znějící v němčině, kterou se i u nás tehdy běžně mluvilo... Nebo je Česko to pravé jméno? A také "Czechia", "Cèchia/Cechìa", "Chequia", "Tchèquie"...? (..."Tschechei" jsme si, také díky politice TGM/Eduarda B., nechali negativně obsadit v 30. letech) A proč je tedy konsekventně, neboť spokojeně, nepoužíváme?
Ano, TGM a spol. měli dobře živená oddělení zahraniční propagandy své ČSR (etnicky čistěného "národně jednotného" státu), které by Jan Čulík chtěl vzkřísit, jak píše.1) Pokud by se podařilo, jak by se mohlo zdát že např. jeden z (jeho) příznivců "slibuje",2) tak by z nich byly jen a pouze další úřady. Obvyklé prebendy těch, kteří "si to umějí zařídit".
V lepším případě by to pak byla státní kulturní střediska, jak je, my starší, známe z dob socialistického tábora. Asi ale už ne – na rozdíl od zaniklých institutů Masarykovy, Benešovy zaniklé ČSR – dodnes fungující, jakkoliv na významu pozbývající státní, státem podporované kulturní instituce – např. instituty Francie, Německa nebo Spojeného království (Institut français, Goethe Institut, British Council). Ty totiž žijí z bohatých daní, jakkoliv ty daně dnes už netečou tak snadno.
Poznámka k daním, které netečnou až tak lehce
Nejen že rostou subvence a státní administrativa, čímž roste i boj o daně, jakkoliv ty se zatím stále dají zvyšovat, ale roste i podíl na státních úrocích, které se z daní splácejí, a na státních dluzích, jejichž splácení se posouvá, nebo přenechává inflaci. Zde se dostáváme k jinému tématu: rostoucí závislosti států na finančním "průmyslu" (jak kritizují i někteří autoři BL), těch států které ještě neznají řádné hospodaření s veřejnými prostředky.
V horším případě by kampaň Jana Čulíka pomohla vytvořit další "prebendy kamarádů", bez skutečného zájmu o předmět proklamované činnosti. Úřady uzavřené do sebe, zabývající se bojem o prebendy, přecházející od vlivu jedné propagandy k propagandě další, tak jak se úřednící domnívají že vyhovuje těm právě u moci.
Prostě začít pracovat
Jan Čulík na závěr nejnovější výzvy, zahajujíci podzimní ofenzívu své kampaně,1) uvádí že: "Je životně důležité tuhle děsivou situaci změnit" (Je zde přání dítětem záměru? Které situace se tak bojí?). A ptá se: "Ale jak?"
Pokud by se šéfredaktor podíval přes, a za, naše ohrádky – omezující, bohužel, i rozhled jeho listů – tak by i on, jako šéfredaktor, mohl přispět k otevření hlav a lidí u nás. Mohl by se podívat i za ohrádku světa naší, post-/komunistické, interpretace "sociální" "demokracie" – která s předválečnou sociální demokracií, jejími ideály, mimo jména, nemá téměř zhola nic společného.
Poznámka k jedné z partají
Dnes je i tato naše "soc-dem" – podobně jako ta bulharská, proti níž Bulhaři již delší dobu protestují, jak píší např. Kulturní noviny 3) – pouze jedna z typických partají (s post-totalitními specifiky tzv. východního bloku), zaručujících prebendy svým mocným a jejim oblíbencům. Navenek – a na oko – slibujících i hojné proudy mléka a strdí těm kdo v ni věří. Ty proudy, pokud jsou jejich zdroje, pak financují daněmi a – dluhy. Jak je i v našich krajích zvykem.
Britské listy by dobře mohly otevřít své stránky pro příklady "miliardy a jednoho" toho všeho "Jak to jde" po celém světě. Třeba otevřením i stejnojmenné rubriky. Dodatečně k dnešním již dost dobrým tématům a kritiky, zatím ale příliš často ideologicky "levicově" zatíženými, ředěnými příspěvky neškodně banálními, bulvárními či zaplavené agitkami pustě svazáckými (viz např. jarní "kampaň BL za Klauzemana").
Myslím, že i pro BL by bylo na čase, vymanit se z "ohrádek" dělení pohledu na svět – tedy dělení lidí, a jejich snažení, jako na "levé"/"pravé" (staronové to nálepky, stejně prázdné jako "stbákovo/kmotrovo ANO", nebo nemohoucí "nevoličovo NE"...). Dost dobrých lidí je tím dělením znechuceno – zejména i mladých přemýšlejících. A nemají pražádnou chuť probírat se ideologickým balastem, či nálepkami (natož pak je volit).
Zásady, morálka, etika – včetně solidarity, ať mj. křesťanské či proletářské – jsou dobrá věc. A pro přežití lidstva věc nezbytná. A – což je dobře – myslím že i u nás je dost lidí, kteří jich mají dostatek. Zásady, morálku, etiku – a kompetenci – ale nejde uplatnit přes (naše) partajní "aparáty moci" (o jeden z nichž se JČ opírá). Jak si to právě vyzkoušela např. Ilona Švihlíková, což – krátce a výstižně – kritizuje Bohumil Kartous.4) Jehož kritika, myslím, ale patří naší celé "levo-středně-pravé" scéně politického divadla, manéži politického cirkusu. I těm od principálů prebendy očekávajícím.
Srdečně, Vladimír Rott
(v roli advocata diaboli)PS – Stav českých a středoevropských studií na západních univerzitách, jejichž podporu Jan Čulík také žádá, odpovídá našemu významu pro ty které společnosti. Myslím, že ani tady cesta nevede přes instituce státní, "národní" propagandy, ale... (...viz nahoře, druhý odstavec)
1) zahájení podzimní ofenzívy Jana Čulíka: BL 28.10.13 ("Chceme mluvit do dějin"), v pokračování ofenzívy jarní: BL 28.4.13, BL 24.4.13, BL 20.4.13, BL 25.3.13 ("Česká republika nemá v obyvatelstvu západních zemí informované, strategické spojence", "Znovu o kulturní diplomacii ve prospěch České republiky: Bez spojenců v obyvatelstvu západní Evropy možná časem přijdou Češi o svůj nezávislý stát", "'Čečnoslovensko' a kulturní diplomacie ve prospěch České republiky v zahraničí", "V rychle se destabilizující Evropě by měla Česká republika se středoevropskými spojenci zahájit projekt kulturní diplomacie")
2) Jan Čulík, Milan Štěch: BL 12.10.13 ("Ekonomika je v zahraničních vztazích důležitá, avšak nesmíme zapomínat na kulturní diplomacii ve prospěch ČR a střední Evropy" / vyhledat "Milan Štěch" na webu: google...Milan+Štěch)
3) o nichž píše např. Nikolaj Nielsen: KN 31/13 / EUobserver 23.7.13 ("Komise EU podporuje protikorupční protesty v Bulharsku" / "EU commission backs Bulgaria anti-corruption protests", a jimž podporu vyjádřili také Německo i Francie, jak KN poznamenávají s dokazem na zdroj: 24часа 8.7.13 / vyhledat "Nikolaj Nielsen" na webu: google...Nikolaj+Nielsen)
4) Ilona Švihlíková: BL 28.10.13, BL 27.10.13, ("Jak to bylo se SPOZ", "Proč levice nikdy nevyhraje") Bohumil Kartous: BL 27.10.13 ("Kdo prohlubuje hrob levice")
seznam článků »