"REFERENDUM" O "ÚSTAVĚ" – ANEB, PŘESNĚJI, ANKETA KE SMLOUVĚ
OBSAH
ÚVODEM REPLIKA PANU BROŽOVI
Poznámka – co je
suverenita, kdo je suverén
Poznámka – co je referendum
JAK "REFERENDUM" O
"ÚSTAVĚ" DO ČESKA OKLIKOU PŘES
BRUSEL PŘIŠLO
Poznámka – plebiscit a
referendum
REFERENDUM O ÚSTAVĚ, REFERENDA O ÚSTAVÁCH – A
INICIATIVY
Poznámka – co je iniciativa
ZPÁTKY KE SMLOUVĚ...
...PŘES MALÉ CVIČENÍ
"POLITICKÉ POLITIKY DROBNÉHO
OBČANA"...
...A ZPÁTKY K NÁVRHU PETICE...
...A ZPÁTKY K PLEBISCITU, NEZÁVAZNÉ ANKETĚ
O CO TADY JDE?
O CO MI JDE?
ÚVODEM REPLIKA PANU BROŽOVI
Josef Brož se ptá – cestazmeny.cz/novinka.asp?id=343
/ blisty.cz/2005/1/7/art21430.html
– a tak
odpovídám, nebo se ptám.
1.
Stojíme před vznikem Spojených států evropských...
Samozřejmě NE, nebo ještě ne, na to je Evropa
příliš různorodá.
Otázkou je, jestli se dnešní, přebujelá byrokracie EU rozpadne, nebo se
"Evropa" změní do něčeho "smysluplného".
...či
pouze před banální "mezinárodní smlouvou"...
Samozřejmě ANO, i když asi ne až
tak banální :-)
...kterou
nestojí za to se ani zabývat?
Proč by ne, jak koho baví, nebo
zajímá.
2.
Ztratíme poslední zbytky suverenity...
Něco takového se dělo při
přístupu ČR k EU. Pokud se
dělo. Otázkou totiž je, jakou suverenitu jsme, vůbec, měli, a máme?
Tedy, přesněji, jakou měl, má každý prostý občan? Nebo mají suverenitu
stále jenom "někteří"?
Poznámka
– co je suverenita, kdo je suverén
Co je suverenita, kdo je ten
suverén (jak pro vás
tohle slovo zní?), to jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a
curyšské – něco poté, co jsem ji začal vykonávat – jako občan mé druhé
země. Občan je zde suverénem, skutečným suverénem (tady to zní hrdě).
Jako občan mé země první nic
takového nemohu v
"ústavách" – ani české ani EU – najít.
...či
jde jenom o to, jak učesat tisíce smluv do jednoho textu?
Samozřejmě ANO, ale jenom jejich
mizivou část. Ale
každá taková snaha je více než chvályhodná.
Kolik takových "učesání" nepřehledného množství těch
všech předpisů a nařízení, včetně zákonů – nebo stále ještě "zákonů" ?!
– činí naši zákonodárci?
3.
Budeme odmítnutím euroústavy mimo Evropu...
Samozřejmě NE.
...nebo
stále její součástí?
Samozřejmě ANO.
4.
Kdo ústavu četl, a kdo ne?...
A kdo četl tu českou? (viz také
1.: Proč by ne...).
Pokud vás zajímá více, tak
doporučuji verzi se
stručnými vysvětlivkami a komentáři (en, de, dk, hu – můžete pomoci s
překladem komentářů do cz) "The reader-friendly edition of the EU
Constitution" na: euabc.com
– kde také najdete lexikon o EU
To se dovíme z další ankety, ať
ankety – ne zcela
právem – zvané referendum nebo ankety jiné.
Poznámka
– co je referendum
Co je referendum jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a curyšské
– něco poté, co jsem se referend začal účastnit – jako
občan mé druhé země.
Více k tomu právu, jednomu ze základních a
zaručených ústavou, jako i k politickým právům ostatním, například na
úrovni spolkové, najdete na: www.admin.ch/ch/e/pore
v
angličtině, také německy www.admin.ch/ch/d/pore,
francouzsky www.admin.ch/ch/f/pore,
italsky www.admin.ch/ch/i/pore,
románsky www.admin.ch/ch/r/pore.
Jako občan mé země první nic takového nemohu v
"ústavách" – ani české ani EU – najít.
JAK "REFERENDUM" O "ÚSTAVĚ" DO ČESKA OKLIKOU PŘES
BRUSEL PŘIŠLO
Ale nevadí, že
v těch "ústavách" něco takového – ještě – není. Nevadí, protože se už
něco
hýbe.
Jako Čech, Švýcar a Evropan pokládám za zajímavé toto hýbání, jehož
následkem je i to,
jak referendum o ústavě – i když je to zatím jen "referendum" o
"ústavě", přesněji plebiscit ke smlouvě – do Česka přišlo. Oklikou přes
Brusel
přišlo. Oklikou přes pár století a pár stovek kilometrů.
Poznámka
– plebiscit a referendum
Referendum je jedním z politických práv občanů,
ústavou zaručených, o té či oné otázce závazně rozhodnout. K němu patří
fairová a věcná příprava, fairové a věcné informace, fairová a otevřená
věcná diskuze.
Naopak "referendum", přesněji plebiscit, svolává,
podle "nálady", ten či onen "papaláš", nebo ta či ona skupina
"papalášů". Ať jsou voleni nebo ne. To, jestli veřejné mínění zachycené
plebiscitem je, alespoň částečně, k věci, nebo převážně záležitost
emocí, je přenecháno "náhodě". Tedy propagandě "těch u moci". Závaznost
takového rozhodnutí je buď výslovně vyloučená, nebo jen pouze formální,
tedy prakticky žádná.
Tajemství plebiscitů? Plebiscity slouží především ke
zvýšení viditelnosti a/nebo popularity těch u moci, nebo na moci
zúčastněných, ať se na ní účastní otevřeně, nebo "skrytě".
REFERENDUM O ÚSTAVĚ, REFERENDA O ÚSTAVÁCH – A
INICIATIVY
27. února budu hlasovat v referendu, v jeho kantonální části, o nové
curyšské ústavě,
poštou. Domů předtím, také poštou, přijdou hlasovací lístky spolu s
věcnými informacemi a přehledy argumentů všech možných stran.
K této ústavě jsem, spolu s dalšími kolegyněmi a
kolegy podával připomínky, které měly za účel v novém znění naší ústavy
lépe chránit politická práva občanů v jedné z oblastí spolupráce obcí,
která se od nich začal vzdalovat – více na: zweckgemeinde.ch
v
němčině (můžete pomoci s překladem do češtiny, pokud pokládáte za
zajímavé). Samozřejmě, že se tím zabýval náš, curyšský, "konvent",
občany k tomu účelu zvolený ústavní sněm – více o něm, v němčině, na: www.verfassungsrat.zh.ch
– tak i veřejnost, kterou to zajímalo.
A zajímalo to dost lidí, včetně politiků, a tak o tom máme odpovídající
články v návrhu ústavy – zejména čl. 93 a 144, které najdete, v
němčině, na: www.verfassungsrat.zh.ch
> Neue Verfassung > Die neue
Zürcher Verfassung (28. Oktober 2004).
Před časem, na konci století minulého, jsem,
obdobně, hlasoval o novém znění ústavy spolkové. Od dob století
předminulého se tam nahromadilo spousty dodatků, a tak občané
schvalovali, závazně, konečné znění. Tam mně zajímalo, jak jsou i má
politická práva i nadále chráněna, a jak se moje účast na mých věcech –
což je základ skutečné politiky – rozšířila do oblastí, kde ještě
nebyla, podle mých představ, dostatečně zaručena.
Samozřejmě tyto ústavy, jakož i zákony, doplňujeme a
měníme, k čemuž slouží i další politické právo zvané iniciativa, které
samozřejmě přísluší i občanům, ne jenom jejich reprezentantům. Jedním z
úkolů našich reprezentantů je "neumělé" návrhy občanů – které
předložili ostatním v inciativách, a které občané v referendech
schválili do závazných "úkolů" – zpracovat do korektního právního
znění, zcela v souladu s tím, co lidé chtějí.
Poznámka
– co je iniciativa
Co je iniciativa, to jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a
curyšské – něco poté, co jsem se na iniciativách začal
podílet – jako
občan mé druhé země.
Jako občan mé země první nic takového nemohu v
"ústavách" – ani české ani EU – najít.
ZPÁTKY KE SMLOUVĚ...
Ale v "ústavě" EU jsem našel něco o petici. O tom samém právu, které si
obyvatelé – ne jenom občané – Švýcarska vymohli kdysi v předminulém
století...
...PŘES MALÉ CVIČENÍ "POLITICKÉ
POLITIKY DROBNÉHO
OBČANA"...
Právo, které tudíž mají i Češi, jako obyvatelé zde ve Švýcarsku třeba
jen přechodně přihlášení. Mám malý návrh: Tak se zde přihlaste (ano, já
vím, úřady a předpisy), cvičte se – začněte tím, jak se úřady účinně
oslovují. A srovnávejte – úřady tady a doma... petice a petice. Vítejte
ve Švýcarsku 19. století...
Ano, jenom coby jeho občané se octnete ve Švýcarsku
století 20., jeho politice – "politické politice drobného občana" –
která se pomalu ale jistě stává politikou Evropy století 21. Ale jako
občané Česka a Evropy máte všechny možnosti, octnout se v Evropě
století 21. – tedy dostat tuto novou Evropu do své země.
...A ZPÁTKY K NÁVRHU PETICE...
Že jsem něco v té "ústavě" našel? Ne, já dobře věděl, co tam je:
"Článek
I-47 (4) – Nejméně jeden
milion občanů Unie
pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout
iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila
vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné
přijetí právního aktu Unie pro účely provedení ústavy. Postup a
podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního
počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, stanoví
evropský zákon."
Ano, věc zcela bezzubá. Komise se peticí občanů může
zabývat nebo nemusí – zcela ve středověké tradici petic neomezeně
vládnoucí vrchnosti, jakkoliv třeba vrchnosti osvícené. A, už jen
sebrat ten milión podpisů...? Ano, nic moc. Nic moc, samo o sobě.
Ale, jak se mnozí – zejména i ti co byli u toho, a
co na tom pracují dál – odůvodněně domnívají, teprve počátek. Počátek
toho, jak se jednoho dne i v EU – a zřejmě, i přes tu bruselskou
okliku, i mnoze jinde – budou občané podílet na důležitých
rozhodováních o věcech svých, tedy na politice.
Tento návrh začal jako další požadavek Evropanů o
více demokracie v politice EU. Začal jako požadavek a návrh inciativy,
spolu s návrhem skutečného
referenda – více na: european-referendum.org
– zcela
inspirovaný
praxí Švýcarska, a prvními úspěchy v nové Evropě konce 20. století – k
nim více například na: mehr-demokratie.de/infocenter.html,
poslední další z novějších příkladů na: www.amsterdamsinitiatief.nl
/ european-referendum.org/netherlands/#Amsterdam.
K dnešní bezzubosti onoho návrhu petice vedly kompromisy
při jeho prosazování v Konventu, hledání spojenců mezi politiky
jednotlivých zemí Evropy a v Bruselu.
Zůstane jen ten zcela bezzubý kompromis? To záleží i
na vás, mí spoluobčané čeští – tedy, pokud máte zájem. Koncem minulého
roku, 11. října, se tři drobní čeští občané zúčastnili konference v
Bruselu "Právo EU na občanskou iniciativu". Zajímavé střetnutí
nejrůznějších názorů – od občanů, přes evropské politiky, parlamentáře,
po členy Komise. A další setkání občanů mimo konferenci o tom, co a jak
dál. A další setkání, mimo tato setkání... A jedny z příležitostí,
ukázat
jak jsou i ti čeští noví Evropané ochotni a schopni se o věci nové
Evropy účinně zasazovat. Je jen na nich, co a s kým ve věci nové Evropy
podniknou.
(Mimo těch třech drobných občanů ČR, cestujícím za
své, a dalších byli na prezenční listině uvedeni: Zuzana Roithová, její
asistent Jiří Jirsa a Magdalena Frišová, asistentka Miroslava Ouzského.)
...A ZPÁTKY K PLEBISCITU,
NEZÁVAZNÉ ANKETĚ
Jako Čech a Evropan se, zdá se, mohu vyjádřit k mezivládní smlouvě,
jedné z
mnoha, k té zvané "ústava", v plebiscitu – nezávazné anketě – zvaném
"referendum".
Možná, že se českého plebiscitu ke smlouvě zúčastním.
Pak spolu s ostatními vyjádřím můj názor k návrhu smlouvy. Možná že se
naopak nezúčastním. Pak nechám na ostatních mých spoluobčanech, aby ten
názor vyjádřili, i za mne, v mém zastoupení. Ale jejich názor pak
respektuji.
O CO TADY JDE?
Jen a pouze o další, nezávaznou, anketu.
Ale i o, druhé, cvičení v tom, co by referendum
mohlo, co by mělo, být. O to, co by účast lidí na jejich věcech – v
tomto případě na jedné z jejich ústav – mohla, co by měla, být.
Cvičení, které se k nám dostalo oklikou přes Brusel.
Oklikou pár století, pár set kilometrů. Oklikou ze Švýcarska století
19., z Evropy konce století 20. Přes Brusel, který se asi – jak i toto
cvičení, zdá se, dokládá – mění v Brusel 21. století.
O CO MI JDE?
Jako Čech, Švýcar a Evropan věnuji část mého volného času tomu, aby se
mí spoluobčané v Česku dověděli, co politická práva jsou a jak jim
umožní si své věci společné uspořádat, jak je měnit. Jak se stát
svobodnými.
Je na vás, mí spoluobčané – a na nikom jiném – jestli je chcete poznat,
přijmout za svá, začít je vyžadovat a
uplatňovat. A jestli chcete přestat být – třeba "jen" pasivními –
strážci bezprizornosti. Bezprizornosti, kdysi vám nějakou tou vrchností
jako jedinou pravdu, jedinou víru, podsunuté.
"Kdo nezná, tomu nezbývá než věřit" (Jan Neruda).
Poznávejte, svobodní Čechové, svobodní Evropané. Bludům už nevěřte –
víra hory nepřenáší, ta je jen udržuje.
Vladimír Rott
Curych/Praha
11.1.05
PS – I mně je rodina to nejdůležitější. To ale neznamená, že bych věci
své, věci společné, věci veřejné přenechával nějaké vrchnosti. Že by
mne nezajímaly. To je jako kdybych nějaké vrchnosti přenechával mé
děti, mou ženu, mou rodinu, sama sebe – jak absurdní!?
|