vjrott.com/cz/clanky/050111.html

"Referendum" o "ústavě" – aneb, přesněji, anketa ke smlouvě

U příležitosti druhého "referenda", ve skutečnosti ale pouze dalšího malého cvičení "politické politiky drobného občana", které se k nám – ze Švýcarska poloviny předminulého století, kdy tam teprve vznikala skutečná demokracie – dostalo oklikou přes Brusel, opět jako pouhá, zcela nezávazná, anketa. Proč se ani tentokrát ještě nejedná o skutečné referendum a jak daleko jsme, jako Evropané, na cestě k němu.

"Kdo nezná, tomu nezbývá než věřit" (Jan Neruda). Poznávejte, svobodní Čechové, svobodní Evropané. Bludům už nevěřte – víra hory nepřenáší, ta je jen udržuje.
 

OBSAH

Úvodem replika panu Brožovi

Poznámka – co je suverenita, kdo je suverén
Poznámka – co je referendum

Jak "referendum" o "ústavě" do Česka oklikou přes Brusel přišlo

Poznámka – plebiscit a referendum

Referendum o ústavě, referenda o ústavách – a iniciativy

Poznámka – co je iniciativa

Zpátky ke smlouvě...

...přes malé cvičení "politické politiky drobného občana"...
...a zpátky k návrhu petice...
...a zpátky k plebiscitu, nezávazné anketě

O co tady jde?

O co mi jde?


Úvodem replika panu Brožovi

Josef Brož se ptá – blisty.cz/2005/1/7/art21430.html / cestazmeny.cz/novinka.asp?id=343 – a tak odpovídám, nebo se ptám.

1.  Stojíme před vznikem Spojených států evropských...

Samozřejmě NE, nebo ještě ne, na to je Evropa příliš různorodá. Otázkou je, jestli se dnešní, přebujelá byrokracie EU rozpadne, nebo se "Evropa" změní do něčeho "smysluplného".

     ...či pouze před banální "mezinárodní smlouvou"...

Samozřejmě ANO, i když asi ne až tak banální :-)

     ...kterou nestojí za to se ani zabývat?

Proč by ne, jak koho baví, nebo zajímá.

2.  Ztratíme poslední zbytky suverenity...

Něco takového se dělo při přístupu ČR k EU. Pokud se dělo. Otázkou totiž je, jakou suverenitu jsme, vůbec, měli, a máme? Tedy, přesněji, jakou měl, má každý prostý občan? Nebo mají suverenitu stále jenom "někteří"?

Poznámka – co je suverenita, kdo je suverén
Co je suverenita, kdo je ten suverén (jak pro vás tohle slovo zní?), to jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a curyšské – něco poté, co jsem ji začal vykonávat – jako občan mé druhé země. Občan je zde suverénem, skutečným suverénem (tady to zní hrdě).
Jako občan mé země první nic takového nemohu v "ústavách" – ani české ani EU – najít. Pak by ale, v mé první zemi, nastala otázka, jak se naučit to co je v ústavě, zcela samozřejmě, dodržovat.

     ...či jde jenom o to, jak učesat tisíce smluv do jednoho textu?

Samozřejmě ANO, ale jenom jejich mizivou část. Ale každá taková snaha je více než chvályhodná.
Kolik takových "učesání" nepřehledného množství těch všech předpisů a nařízení, včetně zákonů – nebo stále ještě "zákonů" ?! – činí naši zákonodárci?

3.  Budeme odmítnutím euroústavy mimo Evropu...

Samozřejmě NE.

     ...nebo stále její součástí?

Samozřejmě ANO.

4.  Kdo ústavu četl, a kdo ne?...

A kdo četl tu českou? (viz také 1. ... Proč by ne...).
Za velmi dobrý, věcný a stručný, přehled právní stránky věci považuji článek pana Kühna v Respektu 01/05 – respekt.inway.cz/clanek_detail.php?sel_id=28&rocnik=2005&cislo=01
Pokud vás zajímá více, tak doporučuji verzi se stručnými vysvětlivkami a komentáři (en, de, dk, hu – můžete pomoci s překladem komentářů do cz) "The reader-friendly edition of the EU Constitution" na: euabc.com – kde také najdete lexikon o EU.
V češtině je (jak už každý, koho zajímá, ví;-) "ústava" EU například na: europa.eu.int/eur-lex/lex/JOHtml.do?uri=OJ:C:2004:310:SOM:CS:HTML (jednotlivé kapitoly) / dále i na: evropska-unie.cz/cz/file_system/folder.asp?folder_id=99 (v celku, PDF, 839 Kb)

     ...Podle prosincového eurobarometru by nakonec 63 procent našich občanů řeklo ústavě ANO. Kolik by jich ale přišlo?...

To se dovíme z další ankety, ať z ankety letošní – ne zcela právem – zvané referendum nebo ankety jiné.

Poznámka – co je referendum
Co je referendum jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a curyšské – něco poté, co jsem se referend začal účastnit – jako občan mé druhé země.
Více k tomu právu, jednomu ze základních a zaručených ústavou, jako i k politickým právům ostatním, například na úrovni spolkové, najdete na: www.admin.ch/ch/e/pore v angličtině, také německy www.admin.ch/ch/d/pore, francouzsky www.admin.ch/ch/f/pore, italsky www.admin.ch/ch/i/pore, románsky www.admin.ch/ch/r/pore.
Jako občan mé země první nic takového nemohu v "ústavách" – ani české ani EU – najít.


Jak "referendum" o "ústavě" do Česka oklikou přes Brusel přišlo

Ale nevadí, že v těch "ústavách" něco takového – ještě – není. Nevadí, protože se už něco hýbe.

Jako Čech, Švýcar a Evropan pokládám za docela dost zajímavé toto hýbání, jehož následkem je i to, jak referendum o ústavě – i když je to zatím jen "referendum" o "ústavě", přesněji plebiscit ke smlouvě – do Česka přišlo. Oklikou přes Brusel přišlo. Oklikou přes pár století a pár stovek kilometrů.

Poznámka – plebiscit a referendum
Referendum je jedním z politických práv občanů, ústavou zaručených, o té či oné otázce závazně rozhodnout. K němu patří fairová a věcná příprava, fairové a věcné informace, fairová a otevřená věcná diskuze.
Naopak "referendum", přesněji plebiscit, svolává, podle "nálady", ten či onen "papaláš", nebo ta či ona skupina "papalášů". Ať jsou voleni nebo ne. To, jestli veřejné mínění zachycené plebiscitem je, alespoň částečně, k věci, nebo převážně záležitost emocí, je přenecháno "náhodě". Tedy propagandě "těch u moci". Závaznost takového rozhodnutí je buď výslovně vyloučená, nebo jen pouze formální, tedy prakticky žádná.
Tajemství plebiscitů? Plebiscity slouží především ke zvýšení viditelnosti a/nebo popularity těch u moci, nebo na moci zúčastněných, ať se na ní účastní otevřeně, nebo "skrytě".


Referendum o ústavě, referenda o ústavách – a iniciativy

27. února budu hlasovat v referendu, v jeho kantonální části, o nové curyšské ústavě, poštou. Domů předtím, také poštou, přijdou hlasovací lístky spolu s věcnými informacemi a přehledy argumentů všech možných stran.

K této ústavě jsem, spolu s dalšími kolegyněmi a kolegy podával připomínky, které měly za účel v novém znění naší ústavy lépe chránit politická práva občanů v jedné z oblastí spolupráce obcí, která se od nich začal vzdalovat – více na: zweckgemeinde.ch v němčině (můžete pomoci s překladem do češtiny, pokud pokládáte za zajímavé). Samozřejmě, že se tím zabýval náš, curyšský, "konvent", občany k tomu účelu zvolený ústavní sněm – více o něm, v němčině, na: www.verfassungsrat.zh.ch – tak i veřejnost, kterou to zajímalo. A zajímalo to dost lidí, včetně politiků, a tak o tom máme odpovídající články v návrhu ústavy – zejména čl. 93 a 144, které najdete, v němčině, na: www.verfassungsrat.zh.ch > Neue Verfassung > Die neue Zürcher Verfassung (28. Oktober 2004).

Před časem, na konci století minulého, jsem, obdobně, hlasoval o novém znění ústavy spolkové. Od dob století předminulého se tam nahromadilo spousty dodatků, a tak občané schvalovali, závazně, konečné znění. Tam mně zajímalo, jak jsou i má politická práva i nadále chráněna, a jak se moje účast na mých věcech – což je základ skutečné politiky – rozšířila do oblastí, kde ještě nebyla, podle mých představ, dostatečně zaručena.

Samozřejmě tyto ústavy, jakož i zákony, doplňujeme a měníme, k čemuž slouží i další politické právo zvané iniciativa, které samozřejmě přísluší i občanům, ne jenom jejich reprezentantům. Jedním z úkolů našich reprezentantů je "neumělé" návrhy občanů – které předložili ostatním v inciativách, a které občané v referendech schválili do závazných "úkolů" – zpracovat do korektního právního znění, zcela v souladu s tím, co lidé chtějí.

Poznámka – co je iniciativa
Co je iniciativa, to jsem si přečetl v mých ústavách – spolkové a curyšské – něco poté, co jsem se na iniciativách začal podílet – jako občan mé druhé země.
Jako občan mé země první nic takového nemohu v "ústavách" – ani české ani EU – najít.


Zpátky ke smlouvě...

Ale v "ústavě" EU jsem našel něco o petici. O tom samém právu, které si obyvatelé – ne jenom občané – Švýcarska vymohli kdysi v předminulém století...

...přes malé cvičení "politické politiky drobného občana"...

Právo, které tudíž mají i Češi, jako obyvatelé zde ve Švýcarsku třeba jen přechodně přihlášení. Mám malý návrh: Tak se zde přihlaste (ano, já vím, úřady a předpisy), cvičte se – začněte tím, jak se úřady účinně oslovují. A srovnávejte – úřady tady a doma... petice a petice. Vítejte ve Švýcarsku 19. století...

Ano, jenom coby jeho občané se octnete ve Švýcarsku století 20., jeho politice – "politické politice drobného občana" – která se pomalu ale jistě stává politikou Evropy století 21. Ale jako občané Česka a Evropy máte všechny možnosti, octnout se v Evropě století 21. – tedy dostat tuto novou Evropu do své země.

...a zpátky k návrhu petice...

Že jsem něco v té "ústavě" našel? Ne, já dobře věděl*), co tam je:

"Článek I-47 (4) – Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení ústavy. Postup a podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, stanoví evropský zákon."

*) dobře věděl... z evropských diskusí, kterých se i vy můžete účastnit:-)

Ano, věc zcela bezzubá. Komise se peticí občanů může zabývat nebo nemusí – zcela ve středověké tradici petic neomezeně vládnoucí vrchnosti, jakkoliv třeba vrchnosti osvícené. A, už jen sebrat ten milión podpisů...? Ano, nic moc. Nic moc, samo o sobě.

Ale, jak se mnozí – zejména i ti co byli u toho, a co na tom pracují dál – odůvodněně domnívají, teprve počátek. Počátek toho, jak se jednoho dne i v EU – a zřejmě, i přes tu bruselskou okliku, i mnoze jinde – budou občané podílet na důležitých rozhodováních o věcech svých, tedy na politice.

Tento návrh začal jako další požadavek Evropanů o více demokracie v politice EU. Začal jako požadavek a návrh inciativy, spolu s návrhem skutečného referenda – více na: european-referendum.org – zcela inspirovaný praxí Švýcarska, a prvními úspěchy v nové Evropě konce 20. století – k nim více například na: mehr-demokratie.de/infocenter.html, poslední další z novějších příkladů na: www.amsterdamsinitiatief.nl / european-referendum.org/netherlands/#Amsterdam.

K dnešní bezzubosti onoho návrhu petice vedly kompromisy při jeho prosazování v Konventu, hledání spojenců mezi politiky jednotlivých zemí Evropy a v Bruselu.

Zůstane jen ten zcela bezzubý kompromis? To záleží i na vás, mí spoluobčané čeští – tedy, pokud máte zájem. Koncem minulého roku, 11. října, se tři drobní čeští občané zúčastnili konference v Bruselu "Právo EU na občanskou iniciativu". Zajímavé střetnutí nejrůznějších názorů – od občanů, přes evropské politiky, parlamentáře, po členy Komise. A další setkání občanů mimo konferenci o tom, co a jak dál. A další setkání, mimo tato setkání... A jedny z příležitostí, ukázat jak jsou i ti čeští noví Evropané ochotni a schopni se o věci nové Evropy účinně zasazovat. Je jen na nich, co a s kým ve věci nové Evropy podniknou.

(Mimo těch třech drobných občanů ČR, cestujícím za své, a dalších byli na prezenční listině uvedeni: Zuzana Roithová, její asistent Jiří Jirsa a Magdalena Frišová, asistentka Miroslava Ouzského.)

...a zpátky k plebiscitu, nezávazné anketě

Jako Čech a Evropan se, zdá se, mohu vyjádřit k mezivládní smlouvě, jedné z mnoha, k té zvané "ústava", v plebiscitu – nezávazné anketě – zvaném "referendum".

Možná, že se českého plebiscitu ke smlouvě zúčastním. Pak spolu s ostatními vyjádřím můj názor k návrhu smlouvy. Možná že se naopak nezúčastním. Pak nechám na ostatních mých spoluobčanech, aby ten názor vyjádřili, i za mne, v mém zastoupení. Ale jejich názor pak respektuji.


O co tady jde?

Jen a pouze o další, nezávaznou, anketu.

Ale i o, druhé, cvičení v tom, co by referendum mohlo, co by mělo, být. O to, co by účast lidí na jejich věcech – v tomto případě na jedné z jejich ústav – mohla, co by měla, být.

Cvičení, které se k nám dostalo oklikou přes Brusel. Oklikou pár století, pár set kilometrů. Oklikou ze Švýcarska století 19., z Evropy konce století 20. Přes Brusel, který se asi – jak i toto cvičení, zdá se, dokládá – mění v Brusel 21. století.


O co mi jde?

Jako Čech, Švýcar a Evropan věnuji část mého volného času tomu, aby se mí spoluobčané v Česku dověděli, co politická práva jsou a jak jim umožní si své věci společné uspořádat, jak je měnit. Jak se stát svobodnými.

Je na vás, mí spoluobčané – a na nikom jiném – jestli je chcete poznat, přijmout za svá, začít je vyžadovat a uplatňovat. A jestli chcete přestat být – třeba "jen" pasivními – strážci bezprizornosti. Bezprizornosti, kdysi vám nějakou tou vrchností jako jedinou pravdu, jedinou víru, podsunuté.

"Kdo nezná, tomu nezbývá než věřit" (Jan Neruda). Poznávejte, svobodní Čechové, svobodní Evropané. Bludům už nevěřte – víra hory nepřenáší, ta je jen udržuje.

 

Vladimír Rott
Curych/Praha
11.1.05

 

PS – I mně jsou rodina a přátelé to nejdůležitější. To ale neznamená, že bych věci své, věci společné, věci veřejné přenechával nějaké vrchnosti. Že by mne nezajímaly. To je jako kdybych nějaké vrchnosti přenechával mé děti, mou ženu, mou rodinu, sama sebe – jak absurdní!?

 

seznamčlánků – 2005 »