blisty.cz/art/19365.html

18.8.2004

Zločiny proti lidskosti se nepromlčují, i když postkomunismus skutečné zákony neplodí

Vladimír Rott


Tak se zdá, že jedině ten německý zákon – který, jak píše pan Válek, "jediný míru viny a riziko neloajality individualizuje" – je skutečným zákonem o skutečných lustracích, nijak nepostižený kontinuitou komunistického bezpráví. Jak jinak, NDR zanikla a z ní vzešlé nové země SRN převzaly skutečnou legislativu.

Ty ostatní postkomunistické lustrační "zákony" se svými "nedostatky" očividně, a bohužel, pocházejí z per nevzdělanců. Ale tito nevzdělanci nejsou nic náhodného, jejich jediným, a víc než dobře odměňovaným, úkolem bylo zaručit nerušený chod "tvrdé pěsti vládnoucí třídy" v oblasti totalitního nástroje zvaného "třídní justice". A tito nevzdělanci, bohužel, v zemích postkomunismu dodnes "vzdělávají" další nevzdělance... a tito nevzdělanci "vzdělávají" nevzdělance další...

Dalším problémem je nedostatečná kvalita práce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), neboť je postižen právě i touto kontinuitou komunistického bezpráví. O problémech i o tom jak věci změnit – pokud je to vůbec možné, neboť ti tak pilně té tvrdé pěsti sloužící nyní sedí i ve Štrasburku – se můžete dočíst ZDE (odkaz v BL na jednu z publikací na internetu ZDE).

V obou oblastech – jak v (ne)vznikající justici v postkomunistických zemích, tak v (postkomunistické) korupci u institucí Evropy – jsou změny dnešního postoje "nechat věci tak jak jsou" víc než nutné. Jakkoliv zřejmě, a bohužel, ještě vzdálené.

Vážený pane Válku, Váš povzdech, jako právníka, "že zatímco vražda se zahlazuje za deset let, spolupráce s StB je nepromlčitelná", mě překvapuje. StB byla jedním z nástrojů zločinů komunismu, zločinů proti lidskosti. Ty se nepromlčují. Nedorozumění? Ne, základní problém!

Příčiny takových "nedorozumění"? Nedostatečná (ne)vznikající česká justice. A její příčiny? Neochota vládnoucí třídy a jejich sluhů se svých prebend spojených s komunistickým pojetím moci dobrovolně vzdát. Neochota (ne)svobodných občanů své dnešní svobody ke svému osvobození použít. A právníci, neochotní se naučit pravému právu, byť by to znamenalo jít se učit jinam než na postkomunistické "vzdělávací" ústavy.