|
vjrott.com/cz/clanky/040322.html / nzz.ch/~/newzzds4svidt-12-1.231064 NZZ – 22.3.2004 – International
Ubohá oběť Šaronovy ubohé taktikyAby bylo jasno: Zabití šejka Jasina neposune izraelsko-palestinský konflikt ani o vous k rozumnému řešení. Ale ani oběť raketového útoku Izraelců si nezaslouží obzvláštní lítosti. Jasin byl ideologickou hlavou krvežíznivé organizace teroristů, která podle svého programu nechce žádný kompromis s Izraelem, ale sleduje jeho odstranění. Když se v lednu, na hraničním přechodu Erez, vyhodila do vzduchu mladá Palestinka a zabila také čtyři Izraelce, prohlásil Jasin, že takovými útoky ženských teroristek začala nová fáze boje proti Izraeli. Na rozdíl od několika reprezentantů palestinské správy se vůdce Hamasu také nikdy od atentátů na civilisty nedistancoval. Izrael má, stejně jako každý podle mezinárodního práva uznaný stát, samozřejmě právo se proti teroristickým útokům bránit. Jiná otázka ale je, jestli Šaronova vláda v tomto boji nasazuje vhodné prostředky a jestli sleduje přesvědčivou strategii. O tom probíhá v Izraeli – a v samotné Šaronově vládě – živá diskuse, a z dobrých důvodů. Napřed by mělo být jasné, proč se nikdo nepokusil Jasina, který je od mládí připoután na invalidní vozík, v Gaze zatknout a postavit před izraelský soud. To by se lépe hodilo k právnímu státu, na který je Izrael právem – tedy co se týká práva v jeho uznaném území – hrdý. Určitě lépe než takzvané "mimolegální zabití". Těžko může někoho přesvědčit argument, že by právní postup na území nepřátelské Gazy znamenal bezpečnostní riziko, podíváme-li se na ohromnou vojenskou převahu a neustálé razie Izraele právě i v tomto z obsazených území. A co se základní taktiky týče – Šaron od dob svého volebního boje a zvolení před více než třemi roky neustále slibuje, že vyhubí hydru palestinského teroru, aby pak mohl konečně uzavřít rozumný mír s Palestinci. Co ale dosáhl, a může dosáhnout, touto taktikou, která se výlučně soustřeďuje na vojenské násilí a represi? Jen a pouze, následkem teroristického a vojenského násilí, víc mrtvých a zraněných než kdykoliv předtím, se stoupajícím počtem nevinných civilních obětí na obou stranách. Někteří izraelští pozorovatelé spekulují, že Šaron chtěl celému světu ukázat, jak jeho prohlášení o vyklizení izraelských osad na území Gazy neznamená žádný ústupek Hamasu a jeho teroru, nebo vítězství pro Jasina. Něco takového ale také nezní přesvědčivě. Zaprvé není vůbec jasné, jestli Šaron tento svůj slib myslí vážně. Jako často mnohé prohlásil, jen aby nedodržel – například slib odstranit nikým nepovolené ozbrojené "divoké" hlídky osadníků. Zadruhé – a především – by Šaron měl možnost, začít jednat s palestinským předsedou vlády Kurejem o podrobnostech a podmínkách ústupu z Gazy a uzavřít o tom odpovídající smlouvu. Pak by také Hamas nemohl odchod Izraelců propagandisticky využít jako "kapitulaci". Šarona ale očividně žádná jednání nezajímají. Aby uklidnil Washington, na oko podporuje projekt zvaný "Road Map". Ve skutečnosti si ale dělá co chce – od stavby opevnění hranic, libovolně vedených, přes výstavbu osad v Cisjordánii až k nezávaznosti prohlášení jako o odchodu z Gazy. Nějakou vůli k dialogu – k tak nutné nové politické dimenzi v boji proti teroru – není možné v Šaronových činech při nejlepší vůli objevit. |