vjrott.com/cz/clanky/010321.html / britskelisty.cz/0103/20010321e.html (s poněkud nepřesným titulkem)21.3.01Politická politika drobného občana – její absence umožňuje populismus
Vladimír RottRe: Středoevropská politika: Václav Havel, populismus a "morálně čistý národ" (Cas Mudde, Edinburgh University) – Na Západě jsou populisté považováni za politické párie, ve středovýchodní Evropě jsou občas zváni i do vládních koalicí.Zajímavé zápisky ze zajímavé přednášky!
Ale představte si, že v jedné zemi středozápadní Evropy jsou populisté – přesněji: jedna strana se silně populistických křídlem – ve vládě. Tato země je hrdá na svou velmi silnou, hlubokou a širokou demokracii, a politický konsens vycházející z vůle občanů. Zde je "politika založena ... na umění politického kompromisu", jehož neoddělitelnou částí je právě ta velmi nechápaná přímá demokracie.
Toto populistické křídlo švýcarské strany SVP/UDC (Švýcarská lidová strana*) – reprezentované "lidovým tribunem" Christophem Blocherem – je uvázáno tradičním politickým konsensem ke špagátu mezi zalíbením se svým voličům a konkordační spoluprácí ve vládě. Christoph Blocher, aniž se to někde jinde učil než asi u svého otce faráře, umí nejen velmi dobře – velmi srozumitelně a jasně – k lidu mluvit, ale bravurně ovládá i ostatní nástroje propagandy a demagogie, včetně těch popsaných Casem Muddym / Janem Čulíkem.
I když toto křídlo – zvané curyšsské, podle voličů a lokálního působení Christopha Blochera na curyšském venkově – je často označováno za nekultivované, demagogické a populistické, je přesto legitimní částí účasti SVP/UDC ve vládě. Švýcarský politický systém nejen umožňuje voličům curyšského křídla SVP/UDC najít – poměrné – uplatnění ve spolkové politice, ale zejména i jeho zohlednění v poměru – více méně – jemu příslušném.
Konstruktivní politický špagát s účastí extremistů? Je nutno dodat, že tito extremisté jsou hrdí na demokratická pravidla, bez jejichž dodržení by se zdejší politický se – hypoteticky viděno – asi rozpadl. Na takovém rozpadu ale tito populisté nemají zájem. Pokud by extremistické curyšské křídlo nebylo schopno politické spolupráce, ztratilo by valnou část podpory svých občanů. Jak se stalo jiným nekonstruktivním populistům – marginálním stranám pravo, levo či jinde se nacházejících extremistů. A už jejich volební "úspěchy" byly marginální...
Zdejší úspěšní populisté význam (skutečné) přímé demokracie ani tak nemusí zdůrazňovat – jsou její samozřejmou součástí. Ale právě díky přímé demokracii – "politické politice drobného občana" – mají šanci jen pokud jsou schopni konkordační demokracie, politické spolupráce na společných věcech občanů a společnosti.
Obdobná situace je v kantonálních a komunálních vládách a správách. Čím blíže jsou ale tyto vlády občanovi, tím "lidštější" je komunikace i těchto populistů. Jejich propaganda je přesto často velmi odporná. Výstřelky "blízkosti lidu" musí někdy napravovat kantonální, nebo i spolkové orgány. Další švýcarský špagát – pravomoce obecní, kantonální a spolkové jsou přísně děleny a hlídány, zároveň musí na sebe navazovat a zaručit úzkou politickou spolupráci.
Jen v nedemokratických společnostech mají populisté a elitisté možnost slibovat "odebrat moc zkorumpovaným politikům a dát ji homogennímu a morálně čistému národu." Jako i tyto podvodné sliby "uskutečnit" – poválečné ne příliš demokratické Československo, předválečné ne příliš demokratické Německo. Uskutečnit samozřejmě bez jakékoliv účasti jinak jako modly opěvovaného lidu.
Nejen "komunismus ulehčil nástup populismu." Jakýkoliv nedostatek demokracie, natož totalitní diktatura a třeba i záměrně udržovaný chaos vzniklý po jejím rozpadu, nástup populismu ulehčuje.
*SVP Schweizerische Volkspartei / UDC Union Démocratique do Centre / UDC Unione Democratica di Centro / PPS Partida Populara Svizra – ve všech čtyřech oficiálních jazycích.
Jo a, když už jsme o toho – představte si tyto oficiální jazyky v Česku: čeština, němčina, polština, slovenština, maďarština, a rómština** (pokud si to ti kteří občané při tvorbě a neustálém konstruktivním přetváření svého státu vybojují). Každý občan má právo na komunikaci se svým státem ve všech těchto jazycích. Občanův stát, včetně všech jeho úředníků, má povinnost mu tuto komunikaci zajistit. Občan na to rád (či nerad) platí daně...
**abecedně
seznam článků – 2001 »