blisty.cz/files/isarc/0103/20010312j.html

12.3.2001

Přímá demokracie není žádné spasení

Vladimír Rott

replika na oregonské zkušenosti pana Obereignera
britskelisty.cz/0103/20010305l.html

Milý pane Obereignere,

Máte úplnou pravdu, že "'přímá demokracie'" není "žádné spasení". Pokud se tedy jedná pouze o nic více než oregonský "systém, který se" – ale jen při hodně dobré vůle – "dá nazvat přímou demokracií", jak píšete. Soudím z Vašeho psaní o Oregonu a Vašeho líčení divokých poměrů stále ještě divoké společnosti, že Vaše uvozovky u téhle přímé demokracie jsou více než oprávněné. K divokosti té společnosti za vodou patří i to, co se tady nazývá – promiňte tu otřískanou frázi – privatizace zisku a přenechání závazků a starostí společnosti, ať je schopna je řešit nebo ne.

Velmi dobře známý je i Vámi popisovaný žalostný stav veřejného školství v US. Od počátku do – nepravděpodobného – konce kariéry školáka. Kdysi jsem občas jsem žasnul, jak si mě US kolegové, absolventi velmi drahých "elitních" vysokých škol považovali za jim "rovného" jen proto, že jsem zde – spolu se spoustou jiných "obyčejných" studentů – absolvoval jednu z veřejných, a právě proto kvalitních vysokých škol.

Mohu Vás ujistit, že ve Švýcarsku demokracie, jejíž částí – ne-li základem – přímá demokracie je, funguje docela dobře. Nevycházím ale z údivu, že je tolik zemí a společností, které o ní neví vůbec nic. Nejen za velkou vodou, ale i v bezprostředním sousedství.

Samozřejmě se může zdát, jako i Vám se zdá, že přímá demokracie je "náročná", ale tuto náročnost mohu srovnat s náročností naučit se chodit v dospělém věku. Ale i dospělý, postižený takovou ránou osudu, tohle zvládne. Pokud mu ta rána ale ponechala funkční nohy.

Nemohu s Vámi vůbec souhlasit, že by přímá demokracie, tak jak je tady samozřejmá, nemělo být něco co "není tak dobré, jak se může zdát" a že "proto velká většina zemí s demokratickým systémem tvoří zákony ve volených zastupitelských orgánech". Tady ty zákony sice také tvoří, i spolutvoří, volené zastupitelské orgány, ale ve velmi dobrém povědomí a vědomí toho, že i ten nejposlednější občan má dost možností jak prosadit svůj názor a zájmy. Samozřejmě čím víc občanů má podobný názor, nebo čím víc občanů je schopno se na společném zájmu domluvit, tím větší mají naději na úspěch ho prosadit.

Myslím že stojí za to dát i jiným společnostem možnost, jak se "zkvalitnit", jak píšete. Spoléhat se na "kvalitu" politické práce vyvolených, jenom proto že by se to mohlo zdát "jednodušší (i když ne jednoduché)" považuji za bludný kruh nekonečného posouvání naděje – v lepším případě. V horším případě – apatie bezmocnosti – k volbám nikdo nepřijde.

Ve skutečné demokraci ti vyvolení nejsou jen vyvolení, ale také zcela normální občané – ó jaká to hrůza! Normální ale neznamená jen nekvalifikovaní, i když takoví jsou, a přesto tady dělají dobře politiku. Patří totiž do systému, který je k tomu nutí – nebo, jinak řečeno, jim to umožňuje, po nich to vyžaduje. Takže se musí stát politiky schopnými, což se učí většinou od mládí. Když to neumí, nebo se nenaučí, v politice se neudrží. Nevadí, mají i tak dost možností jak dále politicky pracovat a spolupracovat.

Pokud je občan schopen, jak píšete "vybrat kvalitní zastupitele", "své zástupce vybrat zodpovědně" pak je schopen i zodpovědně spolupracovat, což mu právě ta skutečná (přímá) demokracie umožňuje. Umožňuje mu co nejpřímnější – nejefektivnější – účast na věcech svých a společných.

PS – Koukám že stejně, jako je dnes každému už jasno, že právě BL přispěly ke krizím, pokud je přímo nevyvolaly a nevyvolávají, tak teď už nemohou dále tajit, že za úpadek jich samých může TP. Ale co JČ, nebo ŠK, ti mají snad zůstat bez viny?


PS 2 – Odpovídám zejména na tuto část:
"...Trochu mírnější poznámku těm, kteří volají po "přímé demokracii". Je to samozřejmě možná varianta, ale není to žádné spasení. V Oregonu, kde žiji už skoro čtvrt století je systém, který se dá nazvat přímou demokracií. Několikrát za rok jsou volby, kde se hlasuje o různých problémech. Je to proces nákladný a zdlouhavý a často dochází ke škodám, na které občané potom poukazují. Jeden příklad z mnoha: Na nadjezdu pomocné dálnice 217 s mezistátní č. 5 byla na obou stranách přejezdu signální světla. Po letech vlivem růstu populace čekání na zelenou způsobovalo drastické zpomalení provozu. Po několik let voliči neschválili několikamilionový projekt mimoúrovňového řešení. Znal jsem několik, kteří volili proti, protože tamtudy jedou jednou za uherský rok. (Po pěti letech se konečně přejezdy staví, kde na to stát vzal peníze nevím). Z podobných důvodů není dostatek peněz na školství. Bývá slyšet: "Já už děti školou povinné nemám, tak co bych platil!" Jako všude jinde, i zde je řada demagogů a populistů a tak se mnohokrát stává, že nějaký nesmysl ve volbách zvítězí a následně ústavní soud zjistí a rozhodne, že je to protiústavní a věc zruší. Takže to není tak dobré, jak se může zdát, proto velká většina zemí s demokratickým systémem tvoří zákony ve volených zastupitelských orgánech. Proč a jestli vůbec, to funguje ve Švýcarsku, nevím. Je jistě jednodušší (i když ne jednoduché) vybrat kvalitní zastupitele, než zkvalitnit celou společnost. A je tedy na voličích, aby si své zástupce vybírali zodpovědně..."