|
blisty.cz/2006/3/20/art27587.html 20.3.2006
Honorární konzul ČR v Curychu – zase ostudaVladimír Rott
Bohatá stařenka a nezištný přítelRozsudek Spolkového (nejvyššího) soudu v Lausanne, po téměř desetiletí soudních procesů, potvrdil minulý měsíc rozhodnutí odvolávacího kantonálního soudu Basilej-město, podle kterého je Werner Stauffacher "nehodný nastoupit dědictví" a především nesmí provádět výkon závěti. Hrubě totiž zneužil důvěry klientky, aby se pokusil zmocnit jejího mnohamilonového majetku.Soud také konstatoval, že podle etiky (nejen) advokátů musí pověřený zastupovat zájmy klienta. Pokud by snad, jak se i v tomto případě stalo, klientka, dáma na sklonku svého života, pocítila přátelskou vděčnost za "osobní přízeň" advokátovu, musí se on zachovat profesionálně. Tedy zastupovat její zájmy, notabene za více než slušný honorář bohatě čerpaný po dobu čtyř let. A ne usilovat o její majetek. Tentokrát se jednalo o zneužití postavení právníka, když se pan Stauffacher vloudil do přízně paní Hildegard Kirchbach, aby se jí nechal dosadit jako jediný dědic. Aby se, když v roce 1995 v Basileji zemřela, pokusil zmocnit jejího milionového majetku – značných financí a hodnotných uměleckých děl. "Pokoutní advokát" opět v mediíchAlespoň jednou už mu hrozilo vyloučení z curyšské advokátní komory – pro podobné případy na okraji práva nebo těsně za jeho okrajem. Tím by přišel o svou lukrativní živnost, kterou by pak nesměl vykonávat. I tady (zatím) vyklouzl. Jednou už byl postaven před soud, ale nepodařilo se nic prokázat. A tak byl v roce 2002 po vleklejším desetiletém procesu naopak osvobozen a dostalo se mu finančního odškodnění. Podle žaloby mělo jít o trestný čin, zneužití postavení jako důvěrníka firmy. Pan Stauffacher uvádí, že se naopak snažil "nekonvenčním způsobem" vynutit vyšetřovaní kvůli praní peněz, na které narazil. Německá korupce a curyšští kolegovéHonorární konzul České republikyTento pletichářský curyšský advokát, který sám česky neumí, delegoval konzulární administrativu svému sekretariátu. O to intenzivněji se může věnovat péči lukrativních vztahů. K jeho přátelům podle jeho slov patří bývalý ministerský předseda a nynější prezident Václav Klaus, jehož neteř pracovala v kanceláři pana Stauffachera. Na druhou stranu pan advokát uvádí "dobré kontakty" ke švýcarským koncernům, již od dob privatizace devadesátých let, kdy pro ně "zprostředkoval mnohý lukrativní obchod". Na to, že si při tom naplní vlastní kapsu, je patřičně pyšný: "Když za mnou přijde nějaký koncern, který chce v Česku investovat, tak to je pro mne mandát jako jakýkoliv jiný. A jsem samozřejmě i pak řádně placen – za své styky k českým politikům a za můj předstih v informacích, což je pro nejeden obchod rozhodující." Tak není problémem, krýt náklady na konzulát, vykázané ročně 300 000 švýcarskými franky. Ale to o co jde, co jde do vlastní kapsy, jsou franků miliony, desítky milionů. Tak například pan Stauffacher veřejně požadoval po spolkové, státní švýcarské společnosti Swisscom – následnici Telecomu PTT, předtím PTT – za své služby v rámci privatizace 24 milionů a úroky. Tehdejší angažmá tohoto státního koncernu sice skončilo žalostným fiaskem – jak Švýcaři tak jejich holandští partneři trestuhodně podcenili nutnost z privatizované části socialistického státního monopolu vybudovat skutečnou společnost. Ale pan Stauffacher touto "skromnou" sumou oceňuje své vynikající služby ve zprostředkování podílu 1,5 miliardy dolarů, přestože ten nakonec zmizel v jedné z černých děr "východoevropské mafie". O nějakém přínosu pana honorárního konzula, ať pozitivním či negativním, ale u Swisscomu nechce nikdo nic slyšet. Ostatně stejně jako nechce nikdo nic slyšet o odpovědnosti za tu nehoráznou ztrátu ve vlastních řadách. Dobročinná činnostPrameny, odkazyrozsudky:
články:
svědectví:
stránky Wernera Stauffachera:
|