blisty.cz/art/17876.html
28.4.2004

Bláboly Ludvíka Vaculíka

Vladimír Rott

Replika na tento podivuhodný text: "Ludvík Vaculík o rozšíření Evropské unie: Plán na likvidaci našeho národa je zpět na horizontu, ale bude proveden jinými metodami" BL 27.4.04

Takové pitomosti, jako ty od pana Vaculíka, je možné prohlašovat jen, pokud aplikujeme domácí paranoiu – po desetiletí pečlivě pěstovanou – na jevy, které se (ne)snažíme pochopit, omezujíce se na svou domácí "zkušenost", odmítajíce se podívat na skutečnosti jiné. Čímž si dobrovolně zužujeme rozhled.

Jakkoliv (snad?) časté a rozšířené, jsou tyto "zkušenosti" nic než trestuhodnou omezeností. Což, zda se, postihuje bez rozdílu věku, původu a postavení – a i mladí lidé tím trpí.

Koncem minulého týdne mi jeden mladší kamarád, jinak velmi inteligentní český doktorand na zdejší technice, povídal o jednom z dalších případů takové zabedněnosti svých českých kolegů. Aniž tu zabedněnost za zabedněnost považoval. Ti dva jeho kolegové se vraceli v nočních hodinách z flámu poněkud nápadně na kole a zdejší policie přezkoušela jejich totožnost. Za pomoci databáze, na místě.

Podle českých hostů, doktorandů, a jejich zkušenosti, šlo o občanky, v duchu totality, a policejní stát, v duchu témže. Levný to úsudek.

Nikdo tady dokumenty u sebe mít nemusí. Jinde snad (stále ještě?) nutné občanky tady, jako i v tomto případě, bez problémů nahradí ústně sdělené údaje. Nebo třeba (jako na poště, pokud Vás neznají) řidičák či cokoliv podobného, občanky nahrazují pas, od 1. máje snad (?) konečně i pro cesty do Česka. Domnívám se, že zdejší, švýcarská, občanská i neobčanská práva jsou i standartem v jiných zemích Evropy... a že něco z toho už dorazilo i do Česka.

Další pitomostí, blábolem i pana Vaculíka, je pohled na EU jako na všemocný carismus. EU je bezesporu z velké části přebujelá a zbytečná byrokracie. Ale zemím jakou je, bohužel, stále ještě Česko, aspoň přinese nějaký řád. Něco k čemu se Česko samo od sebe po jeden a půl desetiletí nechtělo a nechce dostat.

O demokratickém deficitu EU a její byrokracie se, právem, mluví. Ale, z pohledu té naší domácí "zkušenosti" zapomínáme, že vůči neexistující demokracii, neexistujícím občanským i neobčanským právům, v zemích jako je, bohužel, stále ještě i Česko je i ten deficit, zatím, obrovský pokrok.

Šance i Česka je v tom, z těchto počátků jakéhokoliv řádu něco udělat. Spolu s těmi Evropany, kteří se o – bezpochyby nutnou – demokratizaci Evropy zasazují.