blisty.cz/art/12381.html
6.1.2003

O milostech a dalších dědictvích středověku

Pořádek si musíme udělat sami!

Vladimír Rott

Díky za článek "Přestřelka o milosti" (Zdeněk Jemelík, BL 6.1.03), popisující "aféru" kolem milostí, na jejich příkladě předpoklady existence korupce, a neschopnost "veřejnosti" proti všudypřítomné korupci cokoliv podniknout. V mnohém s autorem souhlasím, ale velmi postrádám konkrétní činy "veřejnosti", pod čímž rozumím zatím ne tak zcela svobodné občany. Občany, kteří o své svobodě nevědí, nebo nechtějí, "neumí", vědět. A jako samozřejmé přijímají to, že někdo, a něco, klidně stojí nad zákonem, nebo mimo něj.

Milosti považuji za absurdní přežitek z dob pozdně středověké monarchie, rozpadlé začátkem minulého století.

Stejně jako další absurditu – imunitu veřejných činitelů. Obojí pěstěné absurdní dědictví toho, že někdo stojí mimo zákon, nebo nad ním. Takové středověké dědictví rozhodně nepatří do druhé poloviny dvacátého století, natož do století jedenadvacátého. Jako každý nástroj libovůle mocných a jejich přisluhovačů otevírají i tyto nástroje jen prostor tomu, co se teprve od nedávna nazývá korupce – tedy zneužití postavení k vlastnímu prospěchu.

Jedná se o zcela systémový jev. Jev společenského systému, založeného na mocenských klanech a jim poslušně sloužících nesvobodných poddaných. Korupce je v ČR zatím – zcela v té středověké tradici – považována stále za část privilegií, s držením moci spojených. Privilegií často, ne-li zpravidla, obdivovaných. Do takového systému loupežných klanů nepatří soudobá justice. Zavedení fungujícího právního řádu by tato privilegia přinejmenším omezila. Odpor mocných proti takovým "cizackým" výmyslům je zcela pochopitelný.

O korupci v ČR se, více méně otevřeně, mluví v kruzích zahraničních podnikatelů a firem. Tedy o jejích specifikách – kolik platit, jak, za co, komu a kdy – že je všudypřítomná, není až tak téma. Každý podnikatel, každá firma, se s ní "vyrovnává", pokud v ČR (ještě) podniká. A co mě velmi znovu a znovu zaráží, je neschopnost, neochota, většiny často ekonomicky silných firem, něco změnit – alespoň část právného systému v ČR prosadit. Nechápu.

Korupci v českém fungujícím systému bezpráví jsem měl možnost sledovat z bezprostřední blízkosti ve čtyřech kauzách minulého desetiletí. Psané právo by bylo – všechny tyto kauzy české, zpočátku československé, právo dobře zná jako podvod, krádež, trestný čin.

V kauze "menší" – ale svým dopadem větší, neboť se týká každého, kdo slušně podniká, nebo se o to v ČR pokouší – šlo o loupež několika milionů, desítek milionů. Lupiči se spojili s dalším lupičem, o něco mocnějším a bývalým StBákem, a vykonstruovali "kauzu" proti okradeným – zcela podle hesla: "Zloděj křičí: Chyťte zloděje!" Jedna z těchto podvodných "žalob" přistála i zde, v Curychu. Zde sice, mírně řečeno, lupiči neuspěli, ale to v ČR k ničemu není – tady justice je, v ČR ne. Ale co je hlavní: český "justiční" aparát zlodějům poslušně posloužil, skutečná kauza loupeže je v ČR úspěšně "zamlžena".

Další případ jsou tři kauzy "větší", kde šlo o loupež majetku ve výši několika stovek milionů, několika miliard, a kterými se právníci na straně oloupeného pokoušeli prorazit všudypřítomnou "zeď mlčení", mocenskou zeď mezi prostými a mocnými.

Vlastně není to přirovnání k mafiánské "omertě" zcela přesné – v ČR není až tak nutné mlčet, důkazy o loupeži jsou poměrně lehce dostupné, ale právní systém, který by je umožnil zvážit a posoudit, v ČR není. A co s vyšetřováním trestného činu? Zastaveno, na přání, pokyn, "shůry". A tak se český "justiční" aparát opět vyznamenal jako poslušný poskok lupičů. A tady mě napadá – jak je to vlastně s tím mlžením?

Ona ta zamlženost je jen ve schizofrenické percepci české "reality" – loupeže, podvody a důkazy o nich jsou ve všech těch kauzách zcela očividné, ale loupež stíhat, použít do očí bijící důkazy, není v zájmu lupičů. A tudíž mimo českou realitu.

Česká "justice" musí sloužit českým mocným a jejich zájmům, ne právu, ať skutečnému nebo psanému. Proto skutečné právo v ČR – a dalších podobných zemích – neexistuje a dokud mocní budou neomezeně panovat, existovat nebude.

Vzhledem k široce trpěné setrvačnosti zastaralého systému držení moci v Čechách nejsem příliš optimistický. Ale jsem docela zvědav na vývoj po květnu 2004.


Dodatek po onom květnu:

Hmm... EU... Pořádek si musíme udělat sami!