Dokumentární film "Protestuji!" od Martina VadaseKauza Vladimír Hučín, aneb hanebně ostudná kauza přerovskáVážení a milí přátelé Pokud byste chtěli dokončení tohoto dokumentu jakkoliv podpořit, spojte se, prosím, s panem Vadasem: Martin Vadas, Říčanova 34/887, CZ - 169 00 Praha 6, e-mail. zde dole najdete (od Martina Vadase, únor 2004):
O ČEM A PROČPŘEROVSKÝ SKANDÁL JE OSTUDOU CELÉ ČESKÉ REPUBLIKYJe skandální, že rozsudek přerovského soudu ve věci rehabilitace Vladimíra Hučína z 12.2.2004 neměl prakticky žádnou odezvu v českých mediích - jen stručné zprávy - vinen/nevinen, potrestán, zapomeňte.O příběh Vladimíra Hučína jsem se zajímal dlouhá léta jen zprostředkovaně, věnoval jsem se jiným tématům. O jeho anabázi mě informovala od poloviny devadesátých let paní Zdeňka Mašínová z Olomouce, občas jsem četl zmínky v tisku a měl jsem dlouho za to, že se jedna o téma regionálního významu, které se musí rychle vysvětlit. Nedovedl jsem si představit, že by se jeho problémy s postkomunistickou justici neurovnaly v krátké době, kterou vyžaduje každé soudni řízení. Až v průběhu vazebního stíhání Vladimíra Hučína v Praze na Pankráci jsem si začal uvědomovat, že jde o vážný problém věrohodnosti celého polistopadového směřování České republiky. Překvapily mě veřejné útoky ministra vnitra Stanislava Grosse, který kdysi v Kotli TV Nova prohlásil "ještě uvidite..." Presumpce neviny se v České republice nenosí. Překvapila mě i reakce presidenta Václava Havla, který kdesi v novinách konstatoval něco ve smyslu, že věc má řádný průběh... Osobně jsem poznal bývalého (téměř deset let nejlépe hodnoceného) důstojníka BIS Vladimíra Hučína až v květnu 2002 po jeho propuštění z roční vazby. Jeho osobní projev mě okamžitě zaujal, neuhýbavý pohled primo do očí, pevný stisk ruky, věcné formulovani myšlenek, schopnost naslouchat, dobrá fyzická kondice a mnoho dalších znaků zralé osobnosti v nejlepších letech, kdy člověk jeho kvalit by měl sloužit a pracovat pro demokratický stát, když už se k tomu jednou zavázal. Později jsem ho potkával častěji a ten první dojem se mi ještě upevnil. Začal jsem připravovat natáčení dokumentárního filmu o Vladimírovi Hučínovi, protože to je moje profese. Když jsem projekt nabízel v České televizi, tak se mnou její dramaturgové sehráli hru na předstíraný zájem, jejímž cílem bylo jen vyzvidat, co všechno o V.H. vím apod. Po půl roce "vytěžování" bez jakékoliv smlouvy řekli, že zájem nemají... To už jsem dávno natáčel - sám na koleně. Dnes mám natočeno cca 28 hodin videa. Zajímá mě celá geneze jeho příběhu. Připravuji postprodukci dokumentárního filmu, jehož stručný námět tímto zveřejňuji. Mam představu dokumentu cca 1,5 hod., který bychom mohli promítat od města k městu, po festivalech a snad někdy i v TV. Hledám zájemce o finanční vstup do projektu - může mít charakter sponzorské smlouvy nebo předprodej videokazet, DVD apod. Budu žádat i o granty, ale to je běh na dlouhou vzdálenost s velmi nejistým koncem... Vážným zájemcům nabízím videokazetu VHS (cca 4 hod. hrubého materiálu - záznam obnoveného trestního řízení před OS Přerov ve věci 80. let Vladimíra Hučína - 2003/2004) jako ukázku jedné ze scén budoucího filmu o V.H. a zločinech postkomunistické justice v Č.R. SYNOPSE DOKUMENTÁRNÍHO FILMU "PROTESTUJI!"(pracovní název)
Dvanáctého února 2004 se konalo další kolo soudního rehabilitačního martyria pana Vladimíra Hučína (*1952), odpůrce komunismu. Proces rehabilitace trvá již patnáctý rok po sametu. Představení se tentokrát nazývalo "obnovené trestní řízení". U Okresního soudu v Přerově zasedla trojice - předsedkyně senátu Mgr. Žaneta Steinbachová s přísedícími Ing. Bohumilem Gibalou a Herbertem Panovským, rozhodovali "pouze" o trestu. Tzv. vinu přijali jako danou od předcházejících senátů, jejichž usneseními se zaštítili - tzv. "vina" byla "prokázána" již komunistickými soudy v roce 1984. Vladimír Hučín v průběhu hlavního líčení zevrubně objasnil motivace a skutkové podstaty veškeré odbojové (alias "trestné") činnosti a přednesl důkazy o tom, že svým zásahem tehdy znemožnil další činnost agenta StB a KGB Antonína Mikeše. Nikoho přitom nezranil. Soud upozornil na skutečnost, že na rozhodování v jeho věci se na různých úrovních podílejí stále stejní soudci, kteří v té samé věci proti Vladimírovi Hučínovi rozhodovali před i po roce 1989 na různých soudních a bezpečnostních úrovních. Mgr. Žaneta Steinbachová, předsedkyně senátu, nechala obžalovaného Vladimíra Hučína důkazy a návrhy přednést, aby je vzápětí odmítla, protože "soud" se domníval, že vše přednesené nesouvisí s jeho hlavním úkolem - vynést trest za nezpochybnitelnou vinu! Vladimír Hučín se v osmdesátých letech minulého století ozbrojoval, hanobil státy socialistické soustavy, rozšiřoval letáky "Pryč s okupanty!", podílel se na krádeži zbraně a chemikálií pro výrobu výbušniny, její odpálení projektoval a naváděl k němu jednoho ze spolupracovníků. Soudkyně, zdá se, byla za školou, když probírali Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou 10. prosince 1948 přijalo a vyhlásilo Valné shromáždění OSN. ČSR k ní přistoupila již v roce 1949. Právo na odpor bylo součástí právního řádu už za komunistů, i když to komunisté raději nikomu neřekli, ačkoliv se zavázali, že deklaraci budou vyučovat na školách. Komunistická rakovina prorostla do rukou mladé soudkyně, přísedících i státního zástupce v dnešním Přerově. Za zřejmou odbojovou činnost proti zločinnému komunistickému režimu v osmdesátých letech minulého století, za kterou zákon 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu ukládá povinnost projevovat úctu, Vladimír Hučín dostal v 21. století trest odnětí svobody na 6 měsíců s podmínkou na jeden rok a propadnutí všech tehdy zabavených věcí! Pobouřená veřejnost v přeplněné soudní síni jen otevřela ústa ohromením. Někteří duchapřítomní vyzvali soudce, aby odložili taláry, protože takovým jednáním jen zesměšňují spravedlnost. Zůstává otázka proč se tak stalo? Komu žalovat? Justiční zločin jsem zaznamenal na video - cestou do nebe film pustím Sv.Petrovi, až se tam bude cpát některý z přerovských (a dalších zúčastněných) soudců, aby ten Nejvyšší věděl co jsou zač. Seženu-li peníze na dokončení filmu, přijďte se podívat. Děkuji za pozornost
Martin Vadas P.S. - Máte-li zájem podpořit vznik (postprodukci) připravovaného filmu, prosím, spojte se se mnou na adrese: FILMOGRAFIE MARTINA VADASEAbsolventský film FAMU "Evžen mezi námi" - (společně s Petrem Nýdrlem a Janem Krausem - 76 min. - 1980); hrany film - distribuován FSB až v roce 1990, Cena za produkci Čs. Literárního fondu - 1991, ČST vysílán v říjnu 1991.V 80. letech kameraman (spolu s dalšími) etnografických projektů Jany Ševčíkové "Piemule", 1978-1981 v Banatu, © Jana Ševčíková 1992, a "Jakub" z Rumunska a Čech - natáčení 1985-1989, © Jana Ševčíková 1992. V letech 1985-1990 autor námětů, scénáře, kameraman a režisér několika dokumentárních 35mm filmu o architektuře a výstavbě Prahy, mj. "V Praze roku 1985", "Královská cesta", "Žižkov v jedenáctém roce přestavby" (K.F. Praha). Kameraman filmu a videoprogramu pro Art Centrum, K. F. Praha a ČsT Praha; spolupráce s režiséry Jaroslavem Hovorkou, Vladimírem Mertou, Markem Šebesťákem, Ivanem Kučerou aj. V 90. letech autor námětů, scénáře, kameraman a režisér (občas také producent) řady dokumentárních filmu, z nichž některé byly odvysílány Československou a později Českou televizi, mj.:
|