http://www.blisty.cz/2006/6/12/art28903.html

12.6.2006

České volby

Mnoho pokřiku pro nic – Chtělo by to podívat se jinam

Vladimír Rott

Tanečky, povyky, plýtvání penězi, časem a energií

Znovu a znovu mě zarážejí ty prapodivné tance, pokřikování a zejména také plýtvání penězi daňových poplatníků. Díky našemu zastaralému systému - na jeho zastaralosti nemění nic podivná skutečnost, že jej používají i jiní - se potýkáme s iluzí, že jakási "vítězná" klika (nebo strana, nebo koalice, nebo "opolice") na základě prázdných slov, prázdných předvolebních slibů a mnohdy trapných předvolebních půtek nám bude dobře vládnout.

Chtělo by to podívat se jinam.

Spolupráce na věcech veřejných

Nechci nikoho dráždit Švýcarskem, mou druhou zemí, ale rád bych dal vědět lidem mé první země o tom, že od předminulého století švýcarští občané a politici přešli k systému proporčního zastoupení, který ani v exekutivě ani v legislativě nenechává nikoho stranou a jako čest a povinnost zvolených reprezentantů předpokládá jejich spolupráci, i jen proto že jsou za to placeni. A podle i této schopnosti spolupráce je občané také posuzují.

Střet názorů a vývoj politiky je vyhrazen jednáním exekutivy než dosáhne konsensu, diskusím legislativy a veřejnosti a v neposlední řadě občanům, kteří mají ústavou a zákony zaručenou přímou účast, tak jak si ji postupně od revolučního roku 1848 vymohli.

Ve Švýcarsku jsou občané suverénem. Politika, věci veřejné jsou jejich záležitostí. Což až příliš často švýcarští politici vysvětlují těm ne zcela chápajícím z politiků Evropy, jejichž pojetí politiky je stále v zajetí představ jakýchsi "elit" a nerušeného vládnutí poddaným.

Vláda, v klidu nová, vlastně skoro ta samá

Takže pokud bychom se chtěli poučit ze Švýcarska a přenesli tu zkušenost a dovednost na naše zvyky, tak bychom v úplném klidu měli (spolkovou, tedy celostátní) vládu se 7 až 9 ministry, no řekněme že s 9. A sice skoro stejnou, neboť se toho zase až tak moc nezměnilo od těch posledních voleb. Ministerská řesla v celostátní (spolkové) vládě by se jen lehounce změnila, tedy přesně řečeno jen křeslo jedno, jeden ministr.

Takže by teď 3 ministři byli z ODS, 3 z ČSSD, 1 KSČM, 1 KDU-ČSL, 1 SZ (nově místo US-DEU). (Nebo nanejvýš 2 KSČM a Zelení by si počkali, protože jsou čerství a KSČM byla kdysi silná...

No ale... Ne, počkejte, vlastně by nebyli žádní komouši, neb ti jsou přece mimo zákon, a tady přece zákony platí, takže by ani k volbám nemohli jít, jen pár by jich bylo, někde na okraji společnosti.)

Parlament taky tak (v klidu nový, vlastně skoro ten samý)

A parlament, taky skoro stejný, by dál pracoval na legislativě. Podle kvality té které předlohy, kterou musí poslanci dát konstruktivně dohromady by jich pak více či méně hlasovalo pro tu společnou věc. Nebo i ne, ale pak by se museli znovu dát do práce a pořádněji, takže by se během nějaké doby naučili to udělat už na poprvé pořádně. A to společně se senátem, jejichž senátoři by zastupovali zájmy krajů nebo polokrajů, málem skoro okresů (kantonů) a také by museli konstruktivně spolupracovat na té společné věci.

Suverén

No a pokud bychom se chtěli poučit Švýcarskem, jeho jedenapůlstoletou demokracií, tak by také občané měli právo iniciativy, stejně jako ho mají jejich volení reprezentanti (parlament, vláda). Ale na rozdíl od reprezentantů by občané měli v závažných věcech poslední slovo v povinném referendu (každý druhý, třetí měsíc). Neboť jsou suverénem.