http://www.blisty.cz/2005/3/15/art22428.html

15.3.2005

Co bude po odmítnutí ústavy EU

Honor Mahony, euobserver.com, 3.3.2005
překlad a poznámky Vladimír Rott

Na plánech co a jak dál, pokud bude "návrh smlouvy o ústavě pro Evropu" (zkráceně "ústava EU", nebo "smlouva") odmítnut, se v evropských metropolích pilně pracuje. I když se zatím o nich moc veřejně nemluví.

Poznámka:

Ústava? Balík dohod!

Jak je už pomalu, ne-li jistě, veřejným tajemstvím, nejedná se ani tak o ústavu, jako o snahu "zabalit" většinu dosavadních dohod do jedné smlouvy, a doplnit ji změnami, dohodnutými nejrůznějšími zájmovými skupinami. Mezi těmi dohodami je i počátek ústavy EU, jak jej "navrhl" Giscard d'Estaing a část jeho předsednictva, případně a částečně i Konvent. .

Poznámka:

Balík a referendum? A očekávat od svobodných občanů Ano?

Ve Švýcarsku by takový balíček, v tomto případě pěkný balík nejrůznějších záležitostí, byl odmítnut už jen kvůli snaze na jednou "propašovat" to závratné množství věcí jedním hlasováním. Občané jsou zvyklí, rozhodovat o každé věci jednotlivě. Nebo, pokud se o něco takového jejich zástupci pokusí, to vyžadují prostě tím, že takové balíčky zamítnou svým Ne.

Úvahám, co po odmítnutí ústavy EU, se věnuje i nedávno zveřejněná zpráva "Co se stane, kdyby Británie hlasovala Ne?" ("What happens if Britain votes No?") Charlese Granta z Centra pro evropskou reformu (Centre for European Reform), která popisuje a zkoumá deset možností – včetně možnosti dalšího referenda, nebo dalších jednání o smlouvě, anebo úvah o Francouzko-německé unii.

Pan Grant poukazuje na to, že i když by Britové hlasovali Ne, tak se zbytek EU asi těžko spokojí s pouhou smlouvou z Nice (v oblasti politické integrace). Ale ani druhému, v té samé věci opakovanému, referendu nedává v Británii příliš šance. A rozhodně odmítá názor, že by Británie snad byla nucena EU opustit.

Francouzko-německá unie

Po britském Ne se dá předpokládat, že se Francie a Německo domluví na užší spolupráci. Pak bude na Británii, jak se s tím vyrovná. Pan Grant k tomu píše: "V Berlíně říkají kruhy blízké Schröderovi, že mají připravené plány, které oznámí, pokud by Británie hlasovala Ne." A dále: "Francie a Německo by oznámily záměr užší unie, která by se týkala osmi až devíti politických oblastí. Hned by začaly jednání s Belgií a Lucemburskem a pozvaly další země aby se připojily." Dále pan Grant uvádí, že vyšší funkcionáři evropské Komise sice podporují myšlenku "jádrové Evropy" ("unie těch silných"), ale že uznávají že "cena za takové 'jádro' by byla nesmírná" (čímž dávají najevo, že Komise, tajemný uzavřený spolek nejvyších EUrokratů, by si něco takového nepřála, ovšem kdyby ti kdo je platí došli k jinému názoru, tak že se tomu samozřejmě podřídí...).

"Zmotané" ale pravděpodobné řešení


Pokud by Británie řekla Ne, popisuje pan Grant další, podle jeho odhadu nejpravděpodobnější, řešení, které nazývá "zmotané". Část zemí, zastávajících integraci se bude snažit udržet a podporovat snahy směřující k politické unii. Jako by se nic nestalo, budou spolupracovat v oblastech nejen právně upravených dosavadními smlouvami ale i v dalších oblastech, bez formálních dohod. "Následkem takových snah budou kroky k další evropské integraci, v některých oblastech po celé EU, ale většina těchto kroků se bude týkat tak půl tuctu překrývajících se zájmových skupin."

Poznámka:

Jak se do zprávy dostalo to překrývání

Již delší dobu se v akademickém světě, ale i v politice a společnosti, diskutují "funkční, překrývající se, navzájem soutěžící výsostné jednotky" (Functional Overlapping Competing Jurisdictions – FOCJ, autoři: Bruno S. Frey z University Curych a Reiner Eichenberger z University Freiburg/Fribourg, poprvé publikováno v polovině devadesátých let institutem IEW University Curych).

Složitý název, jednoduchý princip: podle potřeby založené, a měněné, po skončení úkolu rozpouštěné, právní jednotky s jasným úkolem, a právě pro tento účel přímo financované a kontrolované daňovými poplatníky, občany – podrobnosti: www.iew.unizh.ch/grp/frey (o katedře empirické ekonomie) a www.iew.unizh.ch/wp ("working papers" – v nich hledejte se zadáním "FOCJ").

Tak daleko, jak navrhují Švýcaři zamíchat světovou politikou, by ale dohody členů EU určitě nešly. Jednalo by se o další mezistátní smlouvy v jednotlivých oblastech, tak jak je to běžné.

Někteří rovnější než ostatní


Ačkoliv se pan Grant ve své zprávě věnuje především Británii, jeho úvahy o následcích odmítnutého návrhu smlouvy mají svou platnost pro jakýkoliv jiný stát. Která z popisovaných možností je pravděpodobnější, to záleží na velikosti té které země, na síle jejích lobby v Bruselu, na jejím zájmu o společnou politiku EU ("stupni integrace").

Poznámka:

Zájmy a jejich prosazování

Brusel je zajímavý nejen tím, že je velmi příjemným zaměstnavatelem pro politiky, jejich poradce a úředníky všeho druhu. Beze sporu oblast z hlediska jednotlivce velmi zajímavá, ne-li velmi lukrativní.
Především je EU ale zajímavá, pro lobby všeho druhu, přerozdělováním peněz. V této oblasti se soustředí většina zájmů prosazovaných v Bruselu.

Právě tady – přesně podle zásady levně koupit, draze prodat – se dostáváme k jednomu ze zájmů Británie, dění EU se i nadále pilně účastnit. Dostává totiž zpátky většinu peněz, které napřed do společné pokladny EU zaplatila, aniž by ale byla nějak omezena na dalších příjmech všem členům příslušícím – přesně, jak to kdysi prosadila Margret Thatcher. Říká se tomu "britský rabat", odměna za to že Británie přistoupila k EU ve větší míře než kdysi prohlašovala že je ochotna.

Další zajímavůstkou britského původu, a další ukázkou prosazení jednostranných zájmů, je nerovnoprávnost irštiny, na rozdíl od ostatních dnes dvaceti jazyků – a tím se dostáváme k zájmové oblasti třetí.

Uplatňovat přes Brusel politickou moc by mohl být zájem třetí, ale je to tak složité, a pravomoci bruselských jsou tak malé, že se mocenské skupiny tvoří a mění především mimo struktury EU.

Francouzské Ne – jako zakládajícího a významného člena – by, podle pana Granta, znamenalo konec navrhovaného dokumentu. Ale polské Ne – a Polsko je také velká země – by zřejmě až tak smlouvě neuškodilo, neboť, jak pan Grant poznamenává, Polsko si v EU "od svého připojení už stačilo udělat docela dost nepřátel". Irské, dánské nebo české Ne by pravděpodobně vedlo jen k opakovanému hlasování (ať v referendu nebo v parlamentu).

Ať ratifikace ústavy dopadne jak dopadne, běhu věcí to ani moc nezabrání – a jsou to velké (a silné) členské země, které rozhodnou co přesně bude dál.

Odkazy