|
blisty.cz/art/18436.html – tam lehce zkráceno 1.6.2004 – zde i později aktualizované odkazy
EU absolvovala tvrdá jednání a nakonec i krátký kurs demokraciePoučení z vyjednávání Švýcarska s Evropskou uniíVladimír Rott, Curych/Praha
Někde by se mohlo zdát, že oslavné řeči slyšitelné z Bruselu uprostřed jednoho z minulých týdnů by mohly být podstatou věci. Ne tak ve Švýcarsku. Druhá část bilaterálních dohod *) mezi Švýcarskem a EU, jak se nazývá další etapa tvrdých jednání mezi těmito politickými celky, je z několika důvodů poučná. Zejména i pro ty, kteří se domnívají, že jejich země a jejich možnosti jsou – a odjakživa byly – malé, že jsou v podstatě vydáni na pospas těm velkým. Že osud je tak nanejvýš potrefí, a svobodu vidí v tom, že se nanejvýš mohou k něčemu přidat, připojit, aniž by na to k čemu se připojují, na věc samu, měli nějaký vliv. Namátkou vybírám několik poučení, a sice podle zájmu prostých občanů, politiků a tudíž i medií. Jako i zájmu mého, zájmu o spoluobčany mé první země. Samozřejmě jsou bilaterální dohody obsažnější, a v těch částech, kde se Švýcaři příliš dlouho spoléhali na ochranu uzavřených oblastí domácí ekonomiky byla jednání nejtvrdší. Tam ale, kde jsou Švýcaři odedávna "u toho", kde podmínky spoluvytvářejí, nebo je dokonce určují, nebylo třeba se příliš zdržovat. Jaká jsou ta, možná, poučení?Za prvé – stejně jako u první části bilaterálních dohod – že je možné zůstat mimo složitosti, nepřehlednost a těžkopádnost bruselského centralistiské byrokracie, a zároveň – i v politice – úzce spolupracovat se zeměmi, které se pod značkou EU sdružují. V ekonomice, ve vědě, ve výzkumu, v ochraně lidských práv, ve snažení o spravedlivější svět je integrace Švýcarska, jak především v Evropě tak i po celém světě, samozřejmostí od "nepaměti".Za druhé, že je možné i s politickými celky spolupracovat za podmínek, které odpovídají potřebám země se sedmi a půl miliony obyvateli. Za podmínek, které tato země – tedy její společnost – určuje a spoluurčuje, často ve svůj prospěch. Například? V politických podmínkách pro (tzv.) finanční ekonomiku je to dohoda o zachování bankovního tajemství. Ta byla možná po přijetí švýcarského návrhu, zpočátku Bruselem odmítaném, o vybírání daňové zálohy na některých formách (tzv.) finančních produktů. Tím Brusel sice neztratil tvář, ale (tzv.) finanční průmysl má i nadále možnost nabízet občanům EU finanční produkty, které takové daňové záloze nepodléhají... (poznámka: k neřestné, ba zločinné, spekulaci tzv. finančního průmyslu, globálně ohrožujícím ekonomiku světa, se vrátím jindy) Zajímavá je ale také, a zejména, argumentace Švýcarů, že vysoké, nebo dokonce rostoucí, zatížení daněmi a odvody je především problémem těch kterých zemí, že ony samy si tím dusí ekonomiku, a problém úniku kapitálu před vysokým nebo rostoucím daňovým zatížením právě ony musí vyřešit a sice zlepšením prostředí pro podnikání a investice. Další přiklad? Švýcarsko uznává své – morální – závazky a povinnosti vůči chudším zemím, včetně chudších zemí Evropy. Ale jen pasivně přispívat do kohezního fondu EU, dalšího z ne přiliš přehledných programů, kde není až tak jasné, jestli a kdy se peníze skutečně potřebným dostanou? Ne, pomáhat lze účinněji a jednodušeji. Švýcarsko zvýšilo finanční objem svého programu pomoci chudším zemím Evropy, a sice ne nutně jen členům EU, na (další) miliardu švýcarských franků během příštích pěti let, ale správu těchto peněz a určování kam a na jaké projekty půjdou ponechává i nadále ve svých rukou. Za třetí, že vrcholní představitelé EU naslouchají a – doufejme, že i – učí se tomu, že tyto smlouvy nemohou vstoupit v platnost, pokud by neodpovídaly zájmu občanů země se sedmi a půl miliony obyvatelů. Dohoda, jako i její všechny části, podléhají právu voličů je schválit (podrobnosti o těchto právech na spolkové úrovni, kam tyto dohody patří: www.admin.ch > english (nebo de, fr, it, ru) > Political rights). I toto vysvětlování potřebovalo hodně trpělivosti, jak vyprávěla Micheline Calmy-Rey, spolková ministryně zahraničí. Lehce pobaveně, o kurzu demokracie lehce nechápavým vrcholným představitelům EU v kostce uděleném. Za čtvrté, že i členové EU z výsledků dosažených Švýcarskem profitují. Tak se Lucembursko ještě v době jednání přihlásilo, že chce mít ty samé podmínky, jaké Švýcarsko žádalo při zdanění – tedy, jak se nakonec ukázalo, vyhnutí se mu – peněz občany EU v jeho institucích uložených. Stejné výhody nyní v Bruselu požadují i Rakousko, Nizozemí, Belgie... Velká Británie je už dávno má, jako tradiční a nejsilnější z "daňových rájů" EU (dále viz též: Tax Justice Network, www.taxjustice.net a jeho Financial Secrecy Index, www.financialsecrecyindex.com – poznámka: sečtením jednotlivých "stop" globálního systému "daňových rájů" v členských zemích EU dojdeme k poznatku, že EU je "daňovým rájem" vskutku obrovským...) Zatímco ve Švýcarsku probíhá diskuze, jestli s Bruselem uzavřená druhá část dohod má u občanů lepší šance, bude-li jim předložena v celku, nebo v jednotlivých částech. A jak to dopadne s přístupem k schengenskému systému? To rozhodnou také občané. Pokud velkoryse přehlédnou nedávné obstrukce byrokratů EU, které vedly k neslýchaným průtahům kontrol na hranicích, k urážce tradičně dobrých sousedských vztahů občanů mluvících čtyřmi řečmi v jednom ze srdcí Evropy. V opačném případě by si bruselští byrokraté mohli uvědomit, že pokus o neférový nátlak v konečné fázi jednání s malým, ale sebevědomým, Švýcarskem nevzbudil právě moc sympatií u jeho občanů, kteří o svých věcech suverénně rozhodují. *) Uzavření druhé časti bilaterálních dohod mezi Švýcarskem a EU bylo slavnostně oznámeno v Bruselu, ve středu 19.5.2004. Bilaterální dohody se týkají všech oblastí, které jsou pro politickou spolupráci s EU důležité nebo nezbytné, a o kterých se jinak – při přístupu kandidátských zemí k EU – nejedná.
Více k bilaterálním dohodám Švýcarsko-EU na stránkách Spolkového departementu zahraničních věcí:
|