http://www.blisty.cz/art/17876.html
28.4.2004

Bláboly Ludvíka Vaculíka

Vladimír Rott

Reakce na tento podivuhodný text: "Ludvík Vaculík o rozšíření Evropské unie: Plán na likvidaci našeho národa je zpět na horizontu, ale bude proveden jinými metodami"

Takové pitomosti, jako ty od pana Vaculíka, je možné prohlašovat jen, pokud aplikujeme domácí paranoiu – po desetiletí pečlivě pěstovanou – na jevy, které se (ne)snažíme pochopit, omezujíce se na svou domácí "zkušenost", odmítajíce se podívat na skutečnosti jiné. Čímž si dobrovolně zužujeme rozhled.

Jakkoliv (snad?) časté a rozšířené, jsou tyto "zkušenosti" nic než trestuhodnou omezeností. Což, zda se, postihuje bez rozdílu věku, původu a postavení – a i mladí lidé tím trpí.

Koncem minulého týdne mi jeden mladší kamarád, jinak velmi inteligentní český doktorand na zdejší technice, povídal o jednom z dalších případů takové zabedněnosti svých českých kolegů. Aniž tu zabedněnost za zabedněnost považoval. Ti dva jeho kolegové se vraceli v nočních hodinách z flámu poněkud nápadně na kole a zdejší policie přezkoušela jejich totožnost. Za pomoci databáze, na místě.

Podle českých hostů, doktorandů, a jejich zkušenosti, šlo o občanky, v duchu totality, a policejní stát, v duchu témže. Levný to úsudek.

Nikdo tady dokumenty u sebe mít nemusí. Jinde snad (stále ještě?) nutné občanky tady, jako i v tomto případě, bez problémů nahradí ústně sdělené údaje. Nebo třeba (jako na poště, pokud Vás neznají) řidičák či cokoliv podobného, občanky nahrazují pas, od 1. máje snad (?) konečně i pro cesty do Česka. Domnívám se, že zdejší, švýcarská, občanská i neobčanská práva jsou i standartem v jiných zemích Evropy... a že něco z toho už dorazilo i do Česka.

Další pitomostí, blábolem i pana Vaculíka, je pohled na EU jako na všemocný carismus. EU je bezesporu z velké části přebujelá a zbytečná byrokracie. Ale zemím jakou je, bohužel, stále ještě Česko, aspoň přinese nějaký řád. Něco k čemu se Česko samo od sebe po jeden a půl desetiletí nechtělo a nechce dostat.

O demokratickém deficitu EU a její byrokracie se, právem, mluví. Ale, z pohledu té naší domácí "zkušenosti" zapomínáme, že vůči neexistující demokracii, neexistujícím občanským i neobčanským právům, v zemích jako je, bohužel, stále ještě i Česko je i ten deficit, zatím, obrovský pokrok.

Šance i Česka je v tom, z těchto počátků jakéhokoliv řádu něco udělat. Spolu s těmi Evropany, kteří se o – bezpochyby nutnou – demokratizaci Evropy zasazují.