blisty.cz/art/14061.html
20.5.2003
Kolaps Evropské unie za dveřmi – a jak z toho ven
Vladimír Rott
Kniha Vesmírná loď Brusel – jak troskotá demokracie v Evropě, která vyšla německy v březnu 2003, referuje o neutěšeném stavu Evropské unie a její autoři požadují, konečně začít uskutečňovat všem již známé kroky k zlepšení
Andreas Oldag, Hans-Martin Tillack: Raumschiff Brüssel – Wie die Demokratie in Europa scheitert (Vesmírná loď Brusel – jak troskotá demokracie v Evropě), Argon, Berlín 2003, 416 str., EUR 19,90, ISBN 3-87024-578-6 – ZDE (de) / ZDE (en)"Evropa je příliš důležitá na to, abychom ji přenechali EUrokratům."
– Andreas Oldag, Hans-Martin Tillack
Kdybych mohl, zasadil bych o překlad této knihy do všech jazyků nové a staré Unie. Nejsem sice vůbec příznivcem povinné četby – v mládí jsem se jí vyhýbal, jak jsem jen mohl, a četl jen, co podle mého za čtení stálo – ale tato kniha by měla být za ni prohlášena, a to bez ohledu na věk. A čtena dříve, než občané nové Evropy hodí, nebo nehodí svůj hlasovací lístek v referendech či "referendech", a vyjádří svoje mínění k již padlému rozhodnutí vládnoucích kruhů do EU vstoupit.
Zajímavou – věcnou, avšak ostře kritickou diskusi, v dobré tradici západní novinářské práce, vyvolala kniha dvou známých německých novinářů.
Občanům staré Evropy kniha otevírá pohled do zákulisí molochu, který oni (zatím) neustále a stále rostoucími daněmi živí, bez sebemenší možnosti se k tomu alespoň vyjádřit. Blažení ti, kteří si mohou dovolit zůstat stranou! Zdá se, že v Evropě se míchají různé časy a prostory – a nejrůznější šance i průšvihy. Přesně podle Einsteinovy teorie, kdy vše je relativní a závislé na tom, kde se nacházíte.Relativita časů a prostorů Evropy
Kde, v čase a prostoru, se dnes nachází ČR? Myslím, že stále příliš blízko prostorům tradic loupežných klanů na Východ od Aše až po Vladivostok, a – nově – i za Sibiř dál k Divokému Západu. Časově příliš blízko minulému, přiliš často i předminulému století. Pokud dobře odhaduji, tak je pak cesta časem a prostorem v opačném směru, k jiným šancím i průšvihům, poměrně dobrou alternativou. Čímž se dostávám ke knize, kterou jsem přes víkend, a přes rodinné povinnosti, v jednom kuse zhltnul.
V koutech a zákoutích kolosu institucí EU
Dvojice autorů – Andreas Oldag, do nedávna bruselský korespondent Süddeutsche Zeitung, nyní v New Yorku, a Hans-Martin Tillack, bruselský korespondent týdeníku Stern – podrobně popisuje dění ve všech koutech a zákoutích bruselské byrokracie. Jak funguje – přesněji řečeno, nefunguje – propletený labyrint kolosů evropských institucí.
Autoři nehledají jednotlivé viníky, neboť ani není možné určit vinu jednotlivých osob nebo institucí. Pravým viníkem je celý systém byrokracie EU, divoce bující již několik desetiletí.
Kapitoly knihy popisují jednotlivé části tohoto systému, vznášejích se ve svém "vesmíru", mimo svět občanů jednotlivých zemí, a nepřehlednou džungli vztahů uvnitř nich a mezi nimi. Autorům se, díky jejich profesionalitě a důkladným rešerším, podařilo proniknout do podstaty a pozadí problému, a – zejména i – popsat je živě a čtivě (přehled obsahu najdete za recenzí).
Průvodce džunglí v Bruselu
Kniha nepřináší vlastně nic moc nového pro většinu byrokratů a korespondentů pohybujících se ve vnitřních kruzích "kosmické lodi" EU. Ale tyto vyčerpávající informace jsou poprvé přehledně shromážděny a dostupné lidem "na zemi".
Kniha může dobře posloužit jako průvodce pro kandidátské země. Tak napřiklad jsou noví členové velmi překvapeni, že jejich reprezentanti mohou na jednáních rady mluvit jen, pokud s předloženým návrhem nesouhlasí. Což před časem nově přišlé Rakušany pěkně zaskočilo.
Další velmi užitečná informace může být o tom, že zástupci severských zemí jsou zvyklí se objevit v úřadovnách nejpozději v osm ráno, aby skončili o odpolední páté. Zatímco Jižané se těžko dostaví před ranní devátou, ale nemají problémy zůstat do pozdního večera. Takže jak dopadne to které rozhodnutí, záleží na tom, jestli se schůze koná o osmé ráno nebo o šesté večer.Časové posuny – a posuny rozhodování
Prodi – profesor prezidentem
Prezident Komise Romano Prodi je všeobecně považován za slabocha. V knize se dočtete o jeho četných politických klopýtnutích. Jako třeba o jeho slavném prohlášení, že Pakt růstu a stability je hloupost (pan profesor by mohl třeba mít v podstatě i pravdu, ale jako politik by měl vědět jak a proč k Paktu došlo a o čem je, a ne si dodatečně stěžovat). Nebo o jeho prohlášení, že je jedno jak Irové budou hlasovat o smlouvě z Nice, rozšíření se bude konat tak jako tak (ve skutečnosti irské závazné referendum mohlo rozšíření pozastavit, což by jak profesor, tak politik Prodi měl vědět).
Velkým třeskem od patnácti k pětadvaceti
O velkém třesku, rozšíření o deset nových členů 1. května 2004 autoři svědčí, jak všichni v Bruselu vědí, že existuje množství zatím zcela nezvládnutých či možná i nezvládnutelných problémů a rizik – ale nikdo není ochoten o nich alespoň začít diskutovat, natož hledat cesty k řešením. Autoři varují, že dnešní EU je sama už ve velké krizi a rozšíření výbuchem dnešní džungle na pětadvacet členů jen urychlí její kolaps. K nezbytným reformám chybí to, co čeština nazývá "politickou vůlí" – ochota a schopnost cokoliv podniknout.
Bez politické opozice, bez kritického tisku
Autoři také sledují příjemný život těch žurnalistů, kteří se spíše věnují poslušné propagandě "Evropské myšlenky", než aby pracovali v zájmu svých čtenářů. Ne že by jak oni, tak byrokraté v Bruselu snad byli lepší nebo horší než jejich kolegové doma. Jediný rozdíl je v tom, že pracovníci Evropské unie v Bruselu jsou v pohodě, mimo neustálý tlak politiky a kritických médií, běžný v jednotlivých členských zemích EU.
Základní selhání struktur Unie způsobují mnohé absurdity, ale protože celý systém je mimo jakoukoliv kontrolu, tyto "poruchy" nejsou nijak napravovány. A tak další růst systému na stávajících, a nových, nedostatcích vede k exponenciálnímu růstu jeho celkové poruchovosti.
A co ti mnozí soudní a kritičtí, snažící se o změny k lepšímu? "Trestáni nejsou ti, kteří jsou bez kompetence, kteří jednají v rozporu s právem, nebo kteří se bezostyšně obsluhují, ale ti, kteří pokazují na problémy, které je nutno řešit," píší autoři. Kritika a opozice nejsou sice příjemné, ale bez nich se Unie blíží za rostoucího rizika ke kolapsu.
Kniha "Kosmická loď Brusel" popisuje mnohé skandály, podivnosti a absurdity tak, jak se v EU za poslední léta sběhly. Pád Santnerovy Komise v roce 1999. Sporný systém privilegií, odměn a plateb úředníkům, politikům. A expertům – jedním ze slavnějších z nich se ve známém, ve své době široce medializovaném skandálu, stal zubař paní Cressonové, vyrábějící pro ni různá pojednání, pod rouškou vysoce placeného "experta".Skandály, podivnosti, absurdity
Nekonečná nuda vlekoucích se zasedání Komise, a informace o tom, jak – často dětinsky – se hlavy států chovají za rouškou tajemných, přísně střežených Evropských sumitů.
Co se přihodilo v pozdních hodinách sumitu v Nice? Co je, a jak funguje, či nefunguje, ANTICI – neslavně proslulý systém vyvinutý pro komunikaci debat a rozhodnutí zvnitřku sumitů úředníkům nižších šarží bez přístupu k zasedáním.
A co to je Concour – další z komplexních systémů, v kterém jen během jednoho roku, 1998, EU zkoumala 30,000 kandidátů, doufajících že se stanou výborně placenými úředníky, aby nakonec zaměstnala 475 z nich. A jak jsou vybíráni?
A kdo že je u kormidla moci tohoto obrovského systému, který zbavil národní parlamenty většiny jejich moci a ukryl ji do vysoce komplikované sítě struktur rozhodování tak dobře, že jen pár vyvolených se může domnívat, že ví, co se ve skutečnosti děje?Pilotní kabina kosmické lodi zeje prázdnotou
Nejméně polovina všech zákonů členských zemí pochází z Bruselu. Každým rokem podnikají pracovní skupiny 360,000 – přes tisíc denně – výprav do hlavního města EU, jako část složitých rituálů přípravných prací směřujícím k předloženi a rozhodnutí Radě. Ale ve skutečnosti ministři v Radě rozhodují nanejvýš v 15-20% případů, 80-85% evropského zákonodárství je dohodnuto mezi úředníky EU. Demokratický deficit v plné kráse. Nelegitimní zákony?
Komisaři vskutku neurčují běh věcí, jsou více než závislí na svých úřednících. Tak například v první polovině roku 2002 Komisaři rozhodli pouze v 79 případech, zatímco jejich zaměstanci hravě v 1,090... Komisaři se mění – zpravidla každých pět let – ale vrchní úředníci, majitelé systému, zůstávají. To je jeden z hlavních přičin problémů, usuzují autoři.
A co tolik vychvalované reformy? Ty poslední, za něž je zodpovědný Komisař Neil Kinnock, z anglické Labouristické strany, autoři charakterizují jako asi tak účinné jako přesouvání židlí na palubě Titanicu. Prezident Komise Prodi si nanejvýš pravidelně posteskne nad složitostí administrativních procedur. Jako jednou, když dostal do ruky papír s deseti podpisy: "Deset podpisů. A kdo z těch deseti ten papír vůbec četl?"
Evropský parlament je také popisován jako vysoce slabá instituce, ačkoliv je to jediná instituce EU, která má demokratický mandát občanů. A kdykoliv by Parlament vskutku mohl přispět k demokratickým rozhodnutím, tak raději schová hlavu do písku.Poslanci Evropského parlamentu schovávají hlavy do písku
Tak rok za rokem poslanci mlčky trpí, že účetnictví rozpočtu EU není, mírně řečeno, korektní. K plýtváni penězi daňových poplatníků také přispívají tři pracovní sídla Parlamentu, každý měsíc se přesunuje 3200 kontejnerů s úředními dokumenty mezi Bruselem a Štrasburkem.
Spojené klany politiků
Autoři ale nemohli najít uspokojivý důvod, proč se poslanci Evropského parlamentu chovají tak pasivně. Soudě podle mnohých indicií se – ne neodůvodněně – domnívají, že příslušníci těch samých politických klanů sedí jak v Parlamentu, tak v Komisi EU, tak v národních vládách.
Ale proč je nutné malovat tak chmurný portrét Evropské unie, která dosáhla mnohých dobrých věcí pro Evropany, a je – i proto – tak atraktivní pro ty, kteří ještě nejsou členy klubu?Evropa je příliš důležitá na to, abychom ji přenechali EUrokratům
Autoři mají jednoduchou odpověď – neúprosný pohled na skutečnostt je nezbytný prostě proto, aby Evropská unie mohla nejen přežít, ale i zdravě růst. "Evropa je příliš důležitá na to, abychom ji přenechali EUrokratům."
KOSMICKÁ LOĎ BRUSEL – JAK TROSKOTÁ DEMOKRACIE V EVROPĚ
PŘEHLED OBSAHU
1. Jak nám Brusel vládne
"Kdyby se EU u nás ucházela o členství, museli bychom ji odmítnout, ve věci demokracie by propadla."
– Günter Verheugen, komisař pro rozšíření
Ať Komise obrátí naruby obchod s auty, nebo Evropský soudní dvůr umožní ženám přistup k Bundeswehru – čím dál tím častěji padají rozhodnutí na úrovni EU. EU přinesla mír a blahobyt – ale také neprodyšný kartel moci. Jak nikým nezvolení a nekontrolovaní úředníci připravují rozhodnutí, ministři je odkývají a Evropští poslanci, aby nenarazili, k tomu většinou mlčí. Jak funguje nejvyšší bruselský princip: ve všem mít prsty, ale nikdy nenést ani tu nejmenší zodpovědnost.
"Ti blázní, ti Římané."2. Pan profesor proutkař
– Jacques Chirac po jedné z řečí Romana Prodiho
President bez programu. Jakkoliv Romano Prodi řeční a hřmí – rozhodnutí stejně padají jinde. Jak pan profesor slíbil konečně udělat v Bruselu pořádek – ale pak vše přenechává starým strukturám. Jak Prodi na spiritistické seanci vyvolával duchy.
"Toto je místo děsu a hrůzy."3. Evropská komise – Motor modernizace nebo dinosaurus?
– jeden z bruselských úředníků k antropoložce Maryon McDonald o Komisi.
Proč jsou Komisaři zpravidla mocnější než ministři. A jak jsou úřednící Komise ještě mocnější než jejich Komisaři. Proč je šlendrián tak rozšířený. Jak EUrokraté výborně vydělávají – pokud vědí jak se k tomu zaměstnání dostat a pokud překonají překážkový běh labyrintem procedur k němu vedoucích.
"Tady jste velmi rychle prohlášeni za toho, kdo dělá do vlastního hnízda."4. Nejhorší parlament Evropy?
– Gabriele Stauner, Evropská poslankyně za německou CSU a revizorka pro rozpočet
Jak provinční politici, po ukončení své kariéry doma, prožívají své druhé politické jaro – nebo se jednodušeji věnují svým soukromým koníčkům. Jak se snaží pracovat parlament, který nemá ani právo sestavit rozpočet, ani tu nejmenší kompetenci alespoň předložit návrhy zákonů. Jak zvolení poslanci kušují před úředníky – a sami sebe odřezávají od přistupu k informacím, jen aby nepropadli pokušení kontrolovat dění v Komisi.
"Ten ale řeční, a řeční."5. Rady a porady
– Guy Verhofstadt, belgický premiér, o Jacquesu Chiracovi
Jak se šéfové vlád na sumitech EU nechávají oslavovat coby státníci – a ve skutečnosti klábosejí o italské šunce a švédských modelkách. Jak úředníci a ministři za zavřenými dveřmí kutí na zákonech, ke kterým se později raději nikdo nehlásí. Jak záhadné výbory v největší tajnosti rozhodují o BSE nebo o sportovních člunech.
"Krávě, která se tak vydatně nechá dojit, musíte také občas polichotit."6. O Němcích a jiných menšinách
– německý Kancléř Gerhard Schröder o tom, co od Komise očekává
Jak se nejrůznější národní lobby do všeho míchají. Jak Německo svou nekoordinovanou politikou v EU mnohé předem prohrává. Jak i proto němčina jako jedna z jednacích řečí ztrácí na významu, ještě než se k němu dostala.
"Finanční otázky nejsou ani tak důležité."7. Peněžní automat EU
– Nicole Fontaine, bývalá prezidentka Evropského parlamentu
Jak bruselská subvencionitis (ne)funguje. O vysoké nesmyslnosti agrární politiky a strukturálních fondů. Jak Komise po Santnerově pádu slíbila nápravu a kontrolu finančních toků. A jak místo toho "najednou" finanční kontroly ubývá. Jak se nejvyšší bojovník dosazený proti korupci a podvodům v EU nechá vodit za nos.
"Jen jeden úředník byl přeložen – a sice já!"8. "Síť korupce?" pravil ten, kdo ji má potírat
– Paul van Buitenen, úředník EU, o výsledcích svého boje proti korupci v institucích EU
Jak se v Bruselu ututlávají skandály. Jak pověřenci bojem proti korupci radějí pevně zavírají obě oči. Jak se úřednící navzájem kryjí.
"Tresty musí bolet."9. Pravé poledne v horních patrech
– Mario Monti, Komisař pro hospodářskou soutěž, o svém krédu
Jak Komise rozbíjí kartely, blokuje fúze a liberalizuje trhy. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž: elitní jednotka v zákopovém boji s průmyslovými bossy a premiéry. A jak se ocitá pod vzrůstajícím tlakem.
"Euro je platební prostředek, ale především prostředek evropské integrace."10. Je Euro drahéuro?
– Helmut Kohl, bývalý kancléř, o svém dítěti
Národohospodářský experiment obřích rozměrů ve zkušebně. Jak finanční a konjunkturální politika přesahuje meze možností – při dvanácti vládách a 300 milionech konzumentů. Proč není možné věřit oficiálním statistikám o inflaci. Jak se zrovna Německo stává problémem Eurozemě.
"Američané jsou z Marsu, Evropané z Venuše"11. Zakrnělá velmoc
– Robert Kagan, americký historik
Proč ekonomický obr Evropa zůstává politickým trpaslíkem. Proč Evropané na Bushovy válečníky nemají. Jak Komisaři, ministři a vysoký pověřenec pracují proti sobě. Jak EU velkoryse rozdává peníze a přesto zůstává bez přátel – protože ji nazajímají.
"Poprvé od pádu Římské říše máme šanci sjednotit Evropu."12. Romanovo nové císařství
– Romano Prodi, prezident Komise
Rozšíření – jak je jeden výborný záměr ohrožen mizerným managementem a egoismem. Jak Brusel taktně mlčí o nákladech rozšíření. Podvádění u maturity – jak jsou vylepšována vysvědčení kandidátů. Deset nových jednou ranou – jak velký třesk rozšíření hrozí vyhodit EU do vzduchu.
"To je poslední výstřel, co Evropě zbývá."13. Ústava – Evropa v lepším rozpoložení?
– Elmar Brok, poslanec EP, německá CDU
Jak Konvent poslanců a zástupců vlád má demokratizovat Evropu. Jak prezident Giscard d'Estaing tahá za drátky. Jak se rozpoutal boj o moc v Evropě.
"Evropa se buď stane demokratickou, nebo nepřežije."Doslov
– Alain Lamassoure, francouzský poslanec EP
Úředníci EU zkoušejí vzpouru. Jak jeden zubař na francouzském venkově padělky vyráběl a na co všechno ještě strážci hospodářské soutěže narazili. Proč je Evropa v krizi. A proč Evropa nebyla nikdy důležitější než právě dnes. Dá se kosmická loď Brusel ještě zachránit?