blisty.cz/art/10066.html
11.3.2002 – Polemika

Beneš do Evropy nepatří

Vladimír Rott

Vážený pane Kunšteku,

zcela s Vámi souhlasím: "Neškodilo by minulost uzavřít jednou provždy a navždy nezpochybnitelně. Je jedno, stane-li se tak zákonem, nebo celoevropskou smlouvou." (jak píšete v článku "Advokátův stroj času – S Benešovými dekrety do Evropy", BL 6.3.02)

Ale vůbec nesouhlasím, že by problémem měly být nároky na mizící stopy kdysi zabaveného majetku, které by ČR měla nějak – jakkoliv – odškodnit, jako stále ještě právní nástupkyně bezpráví kdysi konaného. I když "chápu" význam populistického politického kapitálu – udržování nenávisti vůči sousedům, nebo restituentům, nebo jiným "skupinám" – je výška případného finančního odškodnění i pro českou ekonomiku zanedbatelná, neboť pouze symbolická.

V dnešní době dříve nepředstavitelných přebytků – a ty jsou historicky paradoxně v konkrétním případě šumavských sousedů spíše na straně těch "viníků" – jde realisticky očima ekonoma viděno skutečně o "peanuts", zanedbatelnou drobnost. Stejná drobnost, jakou byly i zanedbatelné restituce zbytků původních hodnot do rukou "neprovinivších se". Pokud ty restituce vůbec proběhly, včetně obligátního právního boje.

Odmítám i Vaše tvrzení, že by restituce "výrazně zpomalily příchod zahraničního kapitálu a moderních technologií do řady průmyslových provozů." Toto mohu chápat buď jako další z populismů, nebo neuvěřitelnou naivitu.

Mohl bych se tady rozepsat o konkrétníck kauzách "lapka lapkovi lapkou"... Dovoluji si zde uvést jen a pouze jednu část ekonomických problémů – "daň z korupce", která v ČR obnáší – konzervativně odhadnuto – kolem 10% hrubého domácího produktu (spíše ale 1/5). Desátek, další daň, sice nepřímo "vybíraná" a skrytá, nevykázaná, ale kterou všichni odvádíme, ať daňoví poplatníci nebo ne.

Dále poukazuji na objevené, stálé nové, a nově objevované, kauzy loupežných "kapitánů politiky a ekonomiky", tak všeobecně známé – včetně jmen. Jsem přesvědčen, že také musíme být schopni konečně odmítnout i tradici, rozbujelou v druhé polovině minulého století, kdy – jak píšete, zdá se mi že odevzdaně – "představitelé moci zasahovali do majetkových práv obyvatelstva", tedy kdy vrchnost okrádala občany a držela je v nesvobodě, a sama si užívala privilegií a prebend, jakkoliv pochybných.

Než lpění na zatuchlých mýtech je pro českou ekonomiku daleko důležitějsí a zejména podstatné podívat se na to, jaké jsou podmínky pro současné podnikání v ČR, a jaké budou pro jeho další vývoj. A v jakém stavu je právo, jak účině chrání solidní podnikání a další společenské hodnoty. A jaké jsou hodnoty naší společnosti.

Pokud by se diskuse o Benešových dekretech měla i na domácí půdě týkat pravého problému, pak jde o to, že bezpráví – jakkoliv "odůvodněné" kolektivní vinou a etnickou čistotou – nemůže být základem českého povědomí, ani české společnosti, ani české politiky.

Není vůbec žádný problém se tohoto bezpráví zříct. Ale zdá se mi, že českým problémem je být schopen vidět toto bezpráví jako problém. Vaše obavy, že by se "otevřela 'Pandořina skříňka' nikdy nekončících soudních sporů" ukazují právě i na tuto neschopnost.

Právní řád, hodný toho jména, právě zabraňuje lapkům loupit, ať jejich tradice pochází ze století minulého či epoch jiných. A pro naši společnost je zejména důležité, že se lapkové, tedy spíše jejich potomci, musí naučit jinému řemeslu. Předpokládám že pokud možno poctivějšímu.


Poznámka JČ: Jde však o daleko víc než o restituce na první pohled viditelného majetku. Václav Klaus rozdal, případně nechal rozkrást státní podniky v ČR, které tvořily úspory českých občanů na stáří; vytvořil tím daňové břemeno, které navždy uvrhl na mladší generace. Jak se budou restituovat tyto hodnoty? – A komunistickým režimem byli postiženi nejen lidé, kteří vlastnili dům, pole či byt – co takhle třeba lékař nekomunista, který byl v důsledku svého nečlenství v KSČ ostrakizován a dělal po celou dobu své "kariéry" jen podřadné lékařské práce – nebo jiný univerzitně vzdělaný pracovník – nekomunista, který nesměl celý život působit ve svém oboru? Nejsou škody, které takovýmto lidem napáchal komunistický režim, stejně velké a stejně zásadní jako škody osob, jimž režim sebral dům na náměstí? Proč byl vracen jen dům na náměstí nebo pole – není škoda výše uvedených osob stejně hmatatelná? Nebylo omezení restitucí jen na nemovitosti vytvořením další nespravedlnosti?