blisty.cz/files/isarc/0102/20010207h.html

7.2.2001

I Jiří Lobkowicz nese odpovědnost za "chyby" IPB

a právě proto odešel

Vladimír Rott, Curych

I Jiří Lobkowicz nese odpovědnost za "chyby" IPB, ale zdaleka ne jen on. Expert, a experti, jako on totiž dobře ví o nedokonalosti českých zákonů, ale – doufám – je, a jsou, z těch posledních, co by je porušovali.

Replika na podivný názor, že by snad někdo ve zodpovědném postavení neměl být zodpovědný – Zdeněk Vaněk: "Jiří Lobkowicz nenese odpovědnost za chyby IP" / M. Singer: "Lobkowicz si nemusel být vědom, že IPB porušuje zákon"

Názor pana Vaňka je pro mě typickým obrazem neštěstí podmínek "podnikání" v Čechách. Rozbor právně jistě velmi dobrý – tedy omezíme-li právo na ten přezáplatovávaný paskvil stále v Čechách provozovaný. Pan Singer krásně a fundovaně popisuje toto neštěstí formalismů, v plné nádheře podporující "případy" jako IPB.

A především se, spolu s JČ, vůbec "nedomnívám, že mohou být členové ... orgánů individuálně zbaveni ... odpovědnosti za nepravosti". Nejen že loupež je loupež a mlčení o ní se také nějak nazývá. Zejména ale jde o to, za co jsou členové spravních a dozorčích orgánů velmi dobře placeni.

Osobní odpovědnost člena jakéhokoliv orgánu je – na rozdíl od názoru pana Vaňka – velmi nutné "zúžit na úvahu 'byl členem orgánu, který páchal či nezabránil nějaké nemravnosti a proto je' [i tento] 'člen tohoto orgánu nemravný'".

Určitě takový pohled není "opět variace na oblíbené české téma o kolektivní odpovědnosti" (jak pan Vaněk píše). A vůbec už tady nejde o to, že by vysoce kvalifikovaný expert, jakým Jiří Lobkowicz bezpochyby je, snad měl být také "alkoholik, zloděj, levičák, pravičák" i kdyby se býval ocitl ve "společnosti alkoholiků, zlodějů, levičáků, pravičáků".

Ne, zcela naopak jde – a to velmi jasně – právě o odpovědnost ryze individuální. Zcela v staleté tradici od dob osvícení, konce středověku.

Jde o osobní zodpovědnost, navíc experta, který by mohl pro kus české ekonomiky něco udělat. Nevím, do jaké míry měl tyto možnosti právě u IPB. Ale asi těch signálů, o nichž pánové Singer a Vaněk píší, bylo za těch pět let tolik, že nakonec Jiří Lobkowicz – moudře, nebo pozdě ale přece – rezignoval.

Nedomnívám se, že by jakýkoliv – natož pak zkušený – expert nenesl alespoň část zodpovědnost a že by byl od zodpovědnosti jakkoliv zproštěn "zvláště v okamžiku, kdy je firma auditovaná renomovaným auditorem jako zisková a slušně se rozvíjející, což byl do roku 1997 případ IPB" (jak píše pan Singer). Jinou než ryze formální kvalitu těchto (na papíře) "renomovaných" auditů odmítám. Tyto audity se totiž pohybují v úzkých mezích zcela nedostačujících formalit českého "práva" a pro posouzení kvality řízení (ne "řízení") a stavu podniků jsou zcela bezcenné.

Před pár lety tady probíhala bouřlivější veřejná – přímo demokratická – diskuze kolem nového zákona o správě společností a/nebo dohledu nad nimi (nejsem právník). Spíše se diskutivalo o obojím (tím jsem si jist), a všech věcech kolem toho.

Švýcarské správní / dozorčí rady dlouho sloužily jako pohodlné prebendy "elitě", která se často nezávazně scházela, aniž by cokoliv spravovala nebo nad čímkoliv dohlížela. Tady analogie s ČR ale končí.

Za prvé tady funguje právo a jeho prosazování, čili o rozkrádání – natož ve velkém – nemohla být řeč.

Za druhé se tato "elita" mohla plně spolehnout na vysoce kvalifikovanou a svědomitou práci managementu (ne "managementu"), a v neposlední řadě i na práci vysoce kvalifikovaných a svědomitých zaměstancú.

Za třetí šlo o to, k čemu správci / dozorčí v dnešní době jsou, a jak to právně popsat tak, aby zákony spravování společností se týkající tento řádný chod lépe podporovaly. Tlak na tyto změny, samozřejmě, přišel mimo jiné z venku, od "cizáků" tentokrát v této věci pokrokovějších.

Zpátky do Čech: A dohled ČNB nad bankami? Ten nemůže nahrazovat řádné vedení bank. IPB nebyla sama (jak píše pan Singer), a nebyla sama náhodou. Do jaké míry ČNB podléhala tlakům mocenského establishmentu by mohl popsat snad jen pan Tošovský.

Velmi souhlasím s panem Singerem, "že případů jako je IPB je celá řada", ale už nesouhlasím s tím že pro "správné hodnocení činnosti osob ... je nutné rozeznávat mezi dozorčí radou a představenstvem." Formálně snad, a to snad píšu s velkými výhradami, věcně nikoliv.

Dnešní neuvěřitelně zaostalé formality zaslepují, brzdí a ničí.

Jakkoliv jsou s obrovským úsilím přezáplatovávány. Formality, zákony a soudy musí odpovídat soudobé vyspělé společnosti, jen tak mohou příspět k rozvoji Čech. O tom by diskuze, jako je tato, měla být.

Pro mě je navíc vysoce napínavé sledovat, jak se Jiří Lobkowicz ryze osobně zodpovědně choval a chová. Mohl by tak činit k prospěchu nejen svému, ale i Čech.