|
blisty.cz/files/isarc/0102/20010206i.html 6.2.2001
Bláboly pánů RansdorfůVladimír Rott
Milý pane Valachu Žasnu, ne-li zuřím, a jímá mě hrůza, kolik let ještě takové "dialektické" bláboly Češi jsou ochotni snášet. Pan Ransdorf má tu drzost blábolit, že – jak píšete – "na Kubě je přímá demokracie" (ČT), či že je to "jakýsi pokus o přímou demokracii" (Právo)? Než o nebezpečnou demagogii jde ale spíše o neuvěřitelnou hloupost. Hloupost umožněnou zase jen hloupostí nečinnosti lidí, co přenechávají věci svoje pánům. Žasnu, ale trochu se slovanským smutkem na duši, jak opatrně – zdá se mi – popisujete přímou demokracii, jako kdybyste psal pohádku na uklidněnou. Na teoretické úrovni s Vámi souhlasím. Zcela. Ale vůbec se nedomnívám, že – jak píšete – "není nutné, aby občané stále organizovali nějaká referenda atd." Naopak, nutné to je. A velmi, jak na obecní, tak kantonální, tak spolkové úrovni. Vúbec nestačí, když pouze "tuto možnost reálně mají", kdyby tato možnost měla být jen další prázdá snůška frází, nebo dokonce tak vzácná, že se na ní vlastně nesmí ani sáhnout. Pokud se občan nenaučí soustavně kecat politikům do jejich práce, tak nikdy nic připomínajícího demokracii nenastane. Bez toho se politik nikdy nenaučí naslouchat a bez naslouchání není dialogu. A bez dialogu se věci nehýbají. Přidejte k neustálým iniciativám a referendům množství spolků a lobby – s jasně vyhlášeným účelem – a máte další tlakové skupiny, co do politiky denodenně politikům kecají. Bez toho denodenního tlaku na politiky, dialogu mezi lidmi a těmi, co pro ně pracují, není soudobá správa věcí veřejných možná. Tak se děje ve Švýcarsku. Až tyto doby lidi nastolí i v Čechách, tak bláboly pánů Ransdorfů nebudou ani v pohádkách. |