blisty.cz/files/isarc/0012/20001221f.html

21.12.2000

Češi se uplatní na Západě, budou-li dostatečně kvalifikovaní a schopní

Vladimír Rott

(Reakce na tento článek Václava Pinkavy.)

Milý pane Pinkavo,

chtěl bych Vám napsat o tom, co vím ze švýcarsko-východoevropského pohledu a zkušenosti. I o tom, co si myslim o - tak důležitém, ale porad ještě vzdáleném – otevření Cech.

1 – Každý stát má vnitropoliticky tlak nepouštět do země "nežádané". Tak i - mimo mnoha jiných – Česko, Německo, Švýcarsko, USA. Prakticky to znamená, že si státní byrokracie (často jako tady, ve Švýcarsku, pod otevřeným tlakem ekonomiky) vybírá, nebo snaží se vybírat, koho z "cizáků" přes hranice pustí, komu z nich zatrhne, ztíží nebo naopak ulehčí práci a pobyt.

Tady je protekcionismus – a jakékoliv třeba "populistické" pozdržení překotných a ne zcela domyšlených změn – prostě denním politickým chlebem.

Pro žádané se ale vždycky najdou, či vytvoří, výjimky anebo podmínky. Tak i Češi, pokud dostatečně žádané a kvalifikovaní, mají velmi dobré podmínky najít práci po celém světě, nejen u sousedů v Německu.

2 – Nové země bývalého sovětského bloku, čekající na členství v EU (zdaleka) nejsou ještě tak daleko, aby obstály v přímé konkurenci. Jak v politice, tak v ekonomice, tak ve společenských strukturách (například prakticky neexistující skutečný právní systém). Papíry sem papíry tam. Tohle všichni politici – kteří přemýšlí chladnou hlavou – velmi dobře vědí.

Navíc tito čekatelé, bez výjimky, jsou těžce postižení, zatížení tím co se nově nazývá organizovaný zločin, dříve plánovaná ekonomika, politická ekonomie, či socialismus (čili sovětský totalitarismus). Tohle všichni politici – kteří nejen přemýšlí chladnou hlavou, ale i se o východ dostatečně zajímají – velmi dobře vědí. Organizovaný zločin východoevropského původu už dávno investoval ve vyspělých zemích, ale po rozpadu sovětského bloku jeho investice primo explodovaly.

A jak píšete, tak "dnešním světem nehýbá politika, ale ekonomika", k tomu si dovolím dodat, že se tak děje zejména v méně vyspělých zemích.

Tady je protekcionismus – a jakékoliv třeba "populistické" pozdržení překotných a ne zcela domyšlených změn – otázkou přežití západní demokracie.

3 – Nejen německé, ale i jiné – například i švýcarské – firmy hledají nejen levnější pracovní síly, ale i větší blízkost k trhům, dodavatelům, partnerům. Pokud se jim podaří v jakékoliv zemi bývalého sovětského bloku najít dobré podmínky – nebo si je vytvořit – zůstanou tam (VW/Škoda). Pokud ne, nepřijdou, nebo dokonce odejdou (co se Cech týče, měl bych tady několik příkladů ze Švýcar, něco z USA – mimo úspěšných angažmá; a co se VW týče, hledají také o kousek dál a zdá se že Slovensko má dobré šance).

Snaží se také – a to zcela legálně – o to, aby neodváděly přehnaně vysoké daně a dávky do, bez výjimky, zkorumpovaných "státních" kapes. Běžná rutina, a jsou na ni daňoví experti, co se tím velmi slušně živí. Ve vysoce neefektivním hospodaření (eufemisticky řečeno) veřejného sektoru tady mají východoevropské země značný handicap.

Umějí si – zase zcela legálně – zařídit i to, aby se pohyb toho zboží, které dnes podléhá clům, clům co nejlépe vyhýbal. Neuvěřitelné je také obcházení označení původu, které vlastně mělo kdysi chránit domácí produkci. Na to mají dost – absurdnich, i když legálních – možností. Takže některé takzvané "švýcarské" – bez výjimky "very low-tech" – výrobky pocházejí z 99.99% z jiných zemi, také východní Evropy (par příkladů z Maďarska, Polska).

Vysoce zajímavé je sledovat diskuze o připojení se, nebo nepřipojení se, k EU – z českého a švýcarského hlediska. Všechny tyto diskuze mají jedno společné: co by bylo větší či menší ztrátou pro Švýcarsko, je velkým přínosem ne-li obrovským pokrokem pro Česko – v jakémkoliv ohledu, a zatím zdá se že bez výjimky.

Zdraví
Vladimír Rott
Curych